jita.1965

Řeknu to jen velmi krátce,
máme kosa v předzahrádce,
zpěvem svým mi ruší spaní,
vždy, když láká svoji paní
na žížalu ke snídani :-)

Příroda nám poskytuje spoustu inspirace, jen ji správně vnímat.
Tobě se to daří báječně!
ST!

Měli jsme křečka džungara,
chrupal si od zimy do jara,
pak povil dvě křeččí mininka,
z křečka tak stala se maminka.
Jsem z toho úplně hotová,
že křeček je paní Křečková!
:-))

Jsou to půvabná dílka a jestli rozzáří úsměv byť jen na jedné dětské uplakané tváři, tak má smysl tohle psát.
Mě určitě rozzářila :-))

Vítej na modru, ať se Ti tu příjemně proplouvá, tvoří a těší Tě tu pobyt s námi.
Jitka

Tohle není o tipech, ale o vzpomínkách a těch je a bude nekonečně...

Láska prochází žaludkem a moc dobře vím, jak uspokojivé je nakrmit a zahřát milovanou bytost, takže ST!

Myslím, že si tam pokuřují nebeský tabáček, ve sklínkách něco mňam, diskutují a mrkají na nás z obláčku. Nic je nebolí.
Jen nás to bolí... moc...

Spousta lidí zůstává osamocena, když už se nemohou rozdávat a sami potřebují pomoc.
Bohužel, je to smutná pravda.
ST!

Původně jsem chtěla vyzvednout svým komentíkem to krásné moudro, které z díla sálá, ale po přečtení komentíků se chechtám tak, že jen ST! :-)))

A já se k přání přidávám :-))

Jsi moje krevní skupina,
to už je jasné zcela,
nelze, než slastně usínat
v úchvatné La Postella!

ST! :-)

Svatá pravda!
ST!

Jsem na měkko z vánočního času i z Tvých krásných a citlivých veršů.
ST!

Jc senior mi mluví z duše!
Verše nádherné, ST!

Je mi z toho smutno, stojí čím dál více sil, boj s přetvářkou a hledání upřímného úsměvu.. ST!

Láska dokáže zázraky!
Překrásné verše, ST!

Má nesmrtelná Barbara..
Posílám ST, i když jsem ji objevila až dnes, Markétko!

Srdcem psaná! ST!

Milý Radovane,
zrovna mám od brášky půjčenou knihu BRNO. Půjčuji si ji vždycky, když se mi zasteskne po dávných chvílích mého dětství, dobách, kdy ještě nezatížená odpovědnostmi dospělého člověka, mělo pro mně moje rodné město kouzla, která se mi hluboko vryla do srdce a zůstala tam napořád.
Ta kniha je tvořena způsobem fotodokumentace (fotografie jsou černobílé), rok vydání 1964, s průvodním slovem takových autorů jako je Ludvík Kundera a Jan Skácel.
Dovol mi, abych k Tvým nádherným veršům o městě mého srdce, citovala kousek z této zmíněné knihy:

Sníh sochy miluje a odpočívá na nich
bělostným peřím pádu.
Na hlavách světců,
na klopách generálů,
na ňadrech z bronzu nebo z pískovce,
tam všade postýlá si sníh.

Na starých náměstích, kde po půlnoci
už jenom vlastní srdce slyšíš bít,
na římském nose Karla z Žerotína,
všade kde anděl nad římsu se vzpíná,
na krásných torsech neroztává sníh.

Jan Skácel

Do čtrnáctky, nebo do patnáctky??? :-)))