básněnka

jitka.svobodova: děkuji Jitko:-)

Mourek: když kámen kvete, můj ty světe, děje se zázrak a stolovat je nutné pane...:-)

to bude tím, že nemáš spárovaný zvířata:-)

na dlaních krev, z cizího prý neteče?

Květka Š.: spíš ji budu houpat aby spala...je přece jako dítě:-)

to byla ataka paniky a nebo deprese...

na tunel první a nebo poslední je ještě čas...

že ty piješ povidla:-)

má krásný oči,ale není to ženská a já jsem z něho paf...je splav:-)

Květko..že ty máš nafukovacího krokouše, ten nekouše, ale plave...:-)

když se vracíme vzpomínkami do dětství, vždycky se nám zdá vše jako idyla...

Kapka: je přece o životě..navlékáme pocity, události i kvetení kamenů:-)

tam někde tančím v kruhu...
silou své vůle držím zaklínadla
aby neupadla
do prostoru beze vzdoru
magie stele jména...

letní pohoda...taková jiná, než obvykle píšeš, ale jinak bych ji viděla i jako horror, vnímáno podprahově je tam i nebezpečí:-)

jo někdy jsou jako bublifuk...

je tajemná...hladí i štípe...stejně jako vítr

co komentovat..i to je život

na suši jdu zítra, ale bez žaponce...zůstal v zemi sumo:-)

velkorysá tolerance...parfém nade vše...

jsi faleš a nebo stín
z postele čelo
pláču jako proužky na polštáři
jsi od mých sazí pán
poskládán z párátek
pro vzletný sebevrahy
mám totiž krev
co mi ji piješ
a hnízdo pro tvou hlavu
zprávu
a srdce pro záplavy
tak hoř a nebo...

ať tě vezme splav
a čert...
švy kolem duše povolily...