básněnka

A zavolej mi údolím,
než ozvěny se zpijí z vína
vím, že tě občas zabolím...

...a já mám náhle strach
že láska bude zpitá pod obraz
v ozvěnách ztracených

kvítek: jen doufám, že nebudu až moc přezrálá:-)

sabat luny...a tak si zaplesám, a dám si třeba nedoceněný pepř, podpis: Mab:-)

Květka Š.: zatím jsem se pouze samovznítila:-)

enigman:
z vody se vaří
nejlépe...
a záleží vždy na kuchaři:-)

labuť: taky na to vzpomenu:-) že by sluníčkem?

Kajuta: kdepak, to je míněno zcela vážně:-)

stesk je jako stín...

zenge: právě jsem zvažovala, esli to mám prozradit, ale nejsem melancholik, snad neprozradím tolik, jen to, že den je ještě novorozené tele a zápal plic přišel od slunečnic a betel, ten roste jako jetel:-)

ano zůstat svá a mít na paměti, kdo jsi !

řekla bych že tvé básně jsou hojivé...jdu si zapálit slunečnici a dát si kávu, zatím netuším svoje možnosti, ale předpokládám, že budou lahodné :-)

zázraky se dějí...

severanka: to máš tak...jsem vlčí i zvlčilý mák:-)

Lilith: děvče...já jen že máme stejný jméno...:-) asi chybka v matrice:-) ?

krizekkk: a já si říkala, žes to ty:-)

že ty budeš homunkulus, co hraje v báru na kytáru:-)

kolik asi bude těch ostrých hran...osobně mám po ránu ráda sípot slavíků a klokotání vran:-)

tak jsem si to představila, ty prstíčky.... a pobavila jsi mne, i když to asi není jednoduchý, takový konzultace...a vítej na modru:-)

do věčného vlání...

tak to máš štěstí...