básněnka

neberu se vážně, když se seberu:-)

miluji smích
je jako pohlazení řeky...

Kapka: směju se...ženo znalá :-) i knoflíky maj svoje lásky

já budu růže... páč mám i dva trny ? :-)

Stává se, že cesta lásky bývá křivolaká, však bát se ? Ten krásný cit přec všechny k sobě láká...

mám ráda tu zadumanou krajinu
je jako tkaná z mlhy rybníků

vavaoko: Lota: díky za Vaše slova...

tedy nechtěla bych vonět tlejícími brouky, ať už jsou z kdovíjaký louky:-)

co na to psát
že vylil ses na kvadrát?
že leje pocit z duše
že nic nezní tak hluše...že prázdnota má ozvěnu a láska že je v terénu?

tak sem halt zase tady
zůstávám hádankou

a že sem zranitelná?
no a co...nic není snažšího než vylejt dítě i s vaničkou
to povídaly báby
a že je pangejt zdraví


jsem dávno plnoletá
a přesto občas prší
na ten boží svět

děti vidí jinak...i svůj strach

že sebeláska zebe?

tak to budu taky divná...:-)

zenge: díky Odyssee:-)

a ozvěna se tichem nese...obraz ve studni se jenom třese...nad vlastní pýchou...

láska je souzvuk...díky za to žes tohle psal, tak tedy žije...na zdraví jí tedy připijeme dál! :-)

košilka pikové dámy spadla stromům na oči, ránem zakrákala vrána, vítr kamsi pohodil hnízdo...

pro tělopit je dobré lásku mít...

to chce deku z hvězd:-)

ta rána jsou zvláštně krásná

a chce to psát bez alergie na pyly:-)

já osobně toho moc nenaspím..ale taky vím:-)