Mirka Hedbávná

nejdůležitější je zapsáno v prvních dvou řádcích...:)

po přečtení hned rychle zpět a přečíst název:)

občerstvila, až jsem zvedla koutky úst, díky

neúčtuj, i když čas letí:)

skvělé téma: přetenké lži.

Představy jsou druhy nevidění, nikoliv slepoty

nemůže, může,
jen chodí ptát se...
a třeba příště
přivoní k hřejivé látce

.................................

a mínus 4:)

Nuž, dokořáno jest:)

Běž do háje, ten třináctej, nevíš!!! Jo anebo fakt víš, že je Dokořáno je za jedničku!

Koláčky se procházejí po...mně a já se upékám. Nikoliv, nepeču se, leč rozlišuji nit:)

tedy...komentová, která zněla

Víra je víra. Věříme-li v sebe a lidi, kteří s námi jsou, bene, pokud se nerozplynou. Anebo jsme s čímkoliv, které cokoliv hodno je vyznávání víry? V jiné síly nebo sály života? Člověk sám je sobě vírou a současně nevírou. A není-li? Možná bude se prát.
Škoda. Ale jak se píše naposled: ano, vše bylo i neřečeno bylo...

Těším se na zítra.

Vulkáne, promiň, jsou jen vulkánovské texty.

Těší mne, že skoupě nemusí být málo. Ale to o Vulánovských textech dávno vím. Tož zdravím.

Zajedu si, až zasněží, do Prahy. Skvělé pražské noci.

Víra je víra. A cokoliv není hodno víry. A stejně tak víra není hodna čehokoliv.

..a na zahradě kláštera začal hledat vysazené broskvoně. Byly tam?

Ano, teď je Husa na provázku na Zelňáku, za mých studentských časů byla nedaleko dnešní Zemanovy kavárny a Mahenova divadla. Budu se muset do Brna zase na chvíli vypravit. A jsem si jista, že budu mít radost jako Brno:)