jc senior

†

To se mi zdál jednou sen
(a sen, ten se zdává v noci)
že jsem přišel mezi pány
co v rukou drží žezlo moci
kterým rozdávají rány
A já, škoda, byl to sen,
řek: Obušku z pytle ven!!
*

pravý moravský jsem synek
píseň co má pod čepicí
rád tě pozvu na kelímek
naplněný slivovicí :o)
*

poznáš mě už jistě z dáli
šípky když mám za korály
víčka v světlé hnědi krému
ve vlasech bílou chryzantému
ze zlata listí jasanu
mám plášť s knoflíky kaštanů
na polštářích z mlh spočinu
že nevěsta jsem podzimu
*

...hýčkaná
a přitom
nezhýčkaná..!
*

Ať nám tyto stránky přinesou ještě mnoho slov, která pohladí.
*

Jen vyvoleným dáno nahlédnout co jiným dáno k víře. Tak ji přijměme!
*

Jsou situace, kdy se znovu stáváme důvěřivými dětmi...
*

zenge: Zasr. romantik: Veronica: vavaoko: sailorr: s.e.n: pa100r: Milena: matousekKkrejca: Maryje...: Liška76: Lilith: krizekkk: kasparoza: jitka.svobodova: hloubavá: HANKA: E.T.Jane: divoženka1: básněnka:

Děkuji vám, přátelé, za milé komentáře a hodnocení a veršíky.
Jiří

Šest černých koní, zlatý kočár a malá dívenka...
*

něco jak sen seniora
jeden stařík v kruhu žen
libá vůně, snad Amfora,
v nápoji kořen žen šen

nad Jelení ozývá se
jak švitořivý svišťů svist
zvědavých žen, kterým zase
svoje verše budu číst
:o))

Přemýšlení dalo práci,
přesto, skončil na Pankráci...
*

Začne škola a na krku jsou Vánoce...
:-
**(

Je to zvláštní, přes svůj věk
milovník jsem pohádek...
*

Básníkům šeptat symbolika
já zvyk si dávno, celkem rád
jsem pro milence ten, co říká
chod milostný jak má svůj řád
Sotva však mě může hřát
a krutý mám to za nevděk
když někdo plivne akorát:
"Čert vezmi tenhle úplněk"
:o)
*

...já bych se snad ani nevracel...
:o)
*

E.T.Jane:
...rád bych ho vyslovil až při posledním rozloučení.
Dík J. za úvahu.

Povzbudivá slova, otevřít srdce a přijmout pohlazení...
Kdo to dokáže, skutečně žije!!
*

Přidávám komentář až dnes, komentář k příběhu, jaký v různých variantách poznal skoro každý. Slova, která nebyla ve správné chvíli vyslovena, setkání, která přišla opožděně. Zůstává však pocit, že byl někdo, kdo měl rád, s kým bylo možno (snad) šťastně žít ale s kým jsme se minuli.
*

emoce (nejen) živočišného opojení v NEmatoucím tichu korálů!
*

žena, rodina, společnost, svět
Alegorická báseň bídy úpadku!
*