jc senior

†

mnoho stop sleduje toto dílo, každá směřuje jinam a všechny dohromady podávají svědectví zvlněného allegra...

spadla klec a konec žertů
stupidního veršování,
ať pochvala se line se rtů
mám-li vůbec právo na ni

se slovy necestou jel vůz
a o koze já veršík psal
za naivity ber to skluz
jak míček jsem na odpal

tak řek jsem, vzácná paní dost
na serióznost mám už věk
byť nevalnou mám hotovost
snad vystačí mi na na převlek
:o))

to jsem to vymňouk, vzdychl pes
když vytrh z plotu plaňku
nesprávnou jak dírou lez
kde zachyt se za oháňku

na hrušce smíchem zmodral kos
měď tála v sdrcí vánku
den plachtil jako albatros
a pes očural branku
*

Nést stáří statečně. Nedostává se kde čeho, sil, zdraví, peněz, často i přátel. A možná že ti, kteří před stářím byli odveleni, by rádi v sobě tu statečnost našli.
Jiří

koberec kde je nádraží
a zastavují vlaky
tam neprší a nesněží
a rudé kvetou máky
tam opičky z Afriky
jenom projíždějí
když jedou domů na fíky
kde jako na zázraky
čekají lidé bosí
těší se na déšť, na mraky
či jen na kapky rosy
*

chuť, která se dotýká
rovněž diabetika
a tak rád se přitulí
k milovnici bobulí
*

Věříme, že na druhém břehu BUDE,
jen nevíme přesně co...
*

Jsou karty rozdány, plonk eso v rukávu
čí kůň má více sil a vůle před překážkou
po tónech večerních kdo čeká na zprávu?
Černý Petr mění tabák za pralinku sladkou
*

jako sněhu pod lavinou
slábne dech, ubývá sil
mnohá předsevzetí hynou
zbytečných jak vzdát se kil

málo chuti do začátku
marnost civí z prázdných dnů
slabší myslí na oprátku
já hlavu stěží pozvednu
*

...síto,
nakonec jím propadne každý!
*

divíš se, že Mojžíš kdysi
na tu zemi pomyslil si
a věčnost putoval celou
za tou zemí zaslíbenou
*

kdysi dávno linkou faxu
psal jsem žádost o Metaxu
úspěchů mě zdobí flitry
Metaxy jsem vypil litry
teď naopak, divné jaksi,
dostal jsem mejl od Metaxy
že v soutěži jsem úspěch měl
zvou mě k sobě na koktejl
o)

...pro medvídka přece!
*

tu studánku bych potřeboval
pro své ranní vstávání
spánek pod polštář bych schoval
vodu nabral do dlaní
:o)

Poezie doby, do níž se rád vracím...
*

Zda dobře rozumím...
*

vážím si svých velkých uší
symbolem jsou nás, slonů,
byť plácačkami chceš je zvát
pohleď jen, docela sluší
tak volám, prosím, u sta hromů
uši nekupírovat!!
*

vylévám ze zoufalství džbánu
poslední snad krůpěj zmatku
pro cestu po jarním ránu
krok lehký, bez kabátku

bez křiku firem, pláče dětí
lešení pevný kov s břevnem
kde úzkost srdce nerozdrtí
:
někde, kam nedohlédnem
*

...to bývá smutno i když se těšíme na jaro
*

Je báseň otiskem duše, jejího zklamání i nadějí...
*