jc senior

†

Perlička z náhrdelníku veršů Liliany.
**

Píseň na lidovou notu...
a takovou má láska nejraději.
**

cestu z lesa zdobí šišky
na mezi rozkvétá bez,
jak vstoupíš mezi pampelišky?
trávo, trávo, odpověz!
**

košili mám kostkovanou
kapky deště za oknem,
hrajem si na schovávanou...
zda vzbudí se suchá zem?
**

1.máj...
mnohá se o něm vede řeč
a básníci ladí svá pera,
nejeden vzdych vypravěč
po noci s fantem Lucifera

dá láska málo na počasí
lhostejno zda déšť skryl slunce
ať mladí jsme konipasi,
či v moudrosti starého sumce

říční hrázi na okraji
rozkvetlý kde dříme sad
s láskou setkáme se v máji
byť i s láskou zmoklých vnad

Rána může být i krvavá,
vždy ale bude spravedlivá...
**

kéž olej skane do mých ran
co duše nese za ta léta
a víry skálopevný prám
do lepšího ať míří světa
**

...jestě že to nebylo tady u nás!
o:))
Příjemně napsané!

Půlpán, nepůlpán,
teď jsem z toho tulipán
:-(

...dík za každý nový den
pro tńy od rozcestí...
**

Tony,
ať zdraví podepřeno
poezii o rameno
jak pevně svázaný je vor,
ač zdá se být zataženo
s nadějí hleď na obzor,
máj ať vstoupí v tvoje léno
přeje Jiří senior

zkus nezávidět Adamovi
jablko, Evu, z fíků list
v příběhu, co není nový
z těch nepozemských málem míst

byl tehdy máj? není jisto,
že na Jiřího je spatřen had
zamysli se, pesimisto
kdy má žena nejvíc vnad

jinotaj je v této básni
na chápavého si teď hraj
v pozdní večer svíci shasni
a nejen v máji bude máj

vracím se, kajícní poutník časem
vždy poslední a bývá mi to líto,
stárnoucí bard tížen kontrabasem
vracím se, tak dokázala jsi to
**

roztekla se licoměrná farma
v šatě "pravdy" ocili se nazí
činy, které nehřejí, jen mrazí,
zlatá vejce nese drůbežárna
**

nevzpomínám si už ani
na barevné vzpomínání
**

žízeň zkrásní s pivem
peklo se ženou...
**

Báseň jak má být...
májová!
**

až spatříte netopýra
nad ohněm se třepotat
vězte, je to básník Jíra
co přiletěl na sabat

zakrouží si po pálence
rád ochutná i syreček
odmítá však utopence
i turbulentní zadeček
:o))

intimnosti kouzlu propadnout
do fantazie právě rozkvetlé
nezvládne jen ignorat či bloud

když ruce struny rozhrají třtin
jména sotva končí pod sedlem
a magnolie za sklem od vitrín

Mám, pardon, profil válečníka,
taktika obléhání Tróje
kdy krev, pot, ba i víno stříká
po deset let marného boje
mě láká víc než intrik snůška,
spíš na štít nabodnuté kopí
než rozmar bohyně či bůžka
či trapná věrnost Penelopy
**