René Vulkán

potěšilo mě, že píšeš o mně

ten dunivý Vulkán

až odejdou staří
noví všechno zmaří
(názor starých)

až odejdou staří
všecko se nám zdaří
(názor nových)

a jak to bude doopravdy
v tom našem hejně?

zase stejně

měl jsem rád tvoje vlasy
jak rudé tašky na střeše
než z ní spadly
do pleše

František: ... Františku, však konkrétně pro tebe tam prostor není pražádný - tobě to říká - nešlapej na miny

... dělám si srandu

a dík za komentář

Ringo: hledal jsem kategorii pidiatury, ale nenašel

rýmování trošku škobrtá (laický názor), báseň má co říct

hravá

pobavilo hodně!

pobavilo

něco na to beru, ale asi si půjdu pro silnější

čas
jako vánoční stromeček

pěkná grafika

proč lesklé máš oči

... páč mám horečku

ještě mě napadlo něco k pronikání do ní ... ale raději budu brzdit

Hazentla: Jo jo, když já tak rád rýmuju, a navíc ve své lenosti ... jak je to snadné takové: tělo - chtělo, píseń - tíseň
To jde samo a básník se ani neunaví něčím tak těžkým, jako je přemýšlení :-)
Dík za trefný komentář.

Jo jo,

změnilas můj pohled na svízel
tedy z dřívějšího - že jsou s ní jen potíže, vleklé, těžko řešitelné
a ona zatím ví svoje
možná, že z toho pak pramení ty potíže, ale tím pádem je přináší ne ona, ale ten, který neví
kdyby věděl, potíže nemá

pak ta pasáž jdoucí k závěru - o zakoření pod kameny se mi líbí moc, vlastně to vygraduje ve fixaci
fakt hodně dobře vyjádřeno

Tara: to nesedí celý, to kdyby sedělo, nevznikne to

na konci světla ... básník tím myslel, že na konci světla, tedy tam, kde světlo končí je tma

hnedle po prvním verši mi bylo jasný, ...
že báseň má
koule

vítej Ivano, ať ti to píše

jen mě nějak napadlo

obrovitou dlaní občas
smázne saze z čela
pak chytí štětku
a dělá a dělá

kamna zase mají dech
a jedna drobná básnířka
nese všechny koule, štětky, saze
a píše jimi po obraze
verše jižních čech

to se luští jak?