René Vulkán

ještě mě napadla varianta pro poslední sloku (jen nápad, neříkám, že lepší):

z krajiny snové zahnat tak chmury,
úsměvy probudit spontánní smích,
nadějí zabránit útokům můry,
příčině vzpomínek krutých a zlých.

druhá sloka mi přejde výborná, jen si myslím, že není dobré použít rým
oddělí - neoddělí
hodilo by se i za cenu přeformulování - rozdělí, pondělí, setmělí, ...

Ringo: na mezi na mezi
prochlazené zadky
co se tady uděje
nelze vzíti zpátky

su rád, že ses za ty řeči nenazlobil

s tím, že navíc nemáš se neztotožňuji

Marine,
např. verše:

a v záchvěvech studu z podzimu,
všechna slova hřejivá již vyřčena....

... mi přijdou utahané, škobrtavé a knižní

první sloka je rytmicky nic moc
druhá se lepší

ve třetí sloce bych měl nesměrodatné výhrady k rýmu nastal - vyvstal, který se liší jen předložkou a to je nic moc

no a poslední postřeh

v začátku závěrečných slok se ti mistrně podaří dokonalé verše ... v záchvěvech ...
které mají spád a rytmus. Takový verš naladí a čtenáře a ten dychtivě očekává pokračování ve velkém stylu ...

ale pokračování rytmicky začne ztrácet dech

jo a předběhl jsem Lilith
ejchuchůůů
juchuchůůů

připomíná mi to Špáďovu tvorbu

to není záporná kritika

vítej a ať ti to píše

alkoholovou slastí
kde kdo chycen v pasti
však kdo je rek
řekne závislosti
seš na pendrek
žádné temné bahno
vymanit lze snadno

prohráli u Křeče
dostali se do křeče
koukali jak péra
že jim končí éra

zenge:
tvůj komentář mě dojal
díky

Vavřinec
vykrvácel
mezi žebry
lisu

obsahově silné

zpracování by se dalo zřejmě vylepšit

Gándhí: skoro jsem se vyhladil

milé, kouzelné,
ostatně jako vždy

Ringo:
recitoval báseň
takovou
a tak
že dostal takovou
přes zobák
až mu šili dáseň

PS

dík za komentík a inspiraci

její řasy
vlny Donu
její oči
krystal chalcedonu
vlasy jako dým
doutnající rozmarýn

dík za vysvětlení

vjel k nám déšť
jak hnědá herka
donutil mě
zvednout perka

kdybych rychle nezmizel
někdo by už uklízel
moji mrtvolu

ještě mě napadlo, jestli by se nadal zlepšit rým: chystaly - zabily

Seděla stařenka na židli sama
siroty po ní zůstat se chystaly
a tak jednoho ošklivého rána
do matky kudlu narvaly