René Vulkán

Tara: čárka je fuč

Tara: :-)

Tara: no ale zase, veselí, kdyby se tu povedlo, to by bylo mistrovské umění

Tara: jo, jo, je to tak, ale příště se pokusím zvesela

byl jsem tam
a přesně tak to vypadalo

štika štika
zakousla se
do budíka

budík už je v p.či
v ciferníku
zuby štičí

teď chodím pozdě
den celičký
ty křivý štičí zuby
nahradily rafičky

nadusaná chytrými nápady
bez vady

už neholduje za Kryla
víko rakve
svobodu zas přikryla

proč do hospody chodíváš a nepiješ
partu nedržíš, nebliješ

PS
jen asociace, která nic neříká o kvalitě tvé básně

čoveče, začal jsem se v básni vrtat a našel tam brrr pocity

no teda, ta je

šakal

křivák křivých pohledů
kluzkej jak puk na ledu

dostal z těch kosích pohledů
zákal

šídlo žralo mýdlo
má teď z toho noční můru
bubliny jej táhnou vzhůru
je z něj už tvor nebeský
nezvládá už poklesky

geologicko - loggická báseň?

přijde mi to jako vícenámětové,
částečně nesourodé
ale zase to nutí k prúzkumu

jemně milé
a ani ten mírný chlad z vločky neva

:-)

v
y
n
i
k
a
j
í
c
í

A srdce dál nám bije
tiše, někdy slabounce

... líbí se mi zalomení verše

... líbí se mi i celá báseň jako celek

Venuše: hezky řečeno, díky