René Vulkán

V záchvatu reality
jsem nepřešel
přes verše

... to znám

a oddělené postele
co staly se
věčnou pouští

Pro hlasy ran
pro slova
utýrán

pro pravdu

ostravak by řekl
fajne

hučku svou na pozdrav smekám

k podstatě

hmmmm, zamyslels mě

magnum a kulku dum-dum

silná, odvážná ...

je hezky štíhlá ale (a teď subjektivní pocit neználka) úplně mě nesedí
to je však můj problém

potkal jsem sviště
zapitý měl klíště

potkal jsem slepici
s pijavicí

potkal jsem medvědici
s napíchnutou krkavicí


... a záviděl jim, takřka
kolik krve vypila mi
moje Mařka

ty snědené stránky se mi líbí

přemýšlím taky nad:

strach z prázdna, asi pořádnej, když svírá krk ...
a hned pod tím - zpívám si pro radost - kde a z čeho se tak náhle vzala?

jestli se ti už málokdy zatmí před očima, tak dospíváš správným směrem

Výbornej text, silnej.
ST.
PS
Zatím jsem žádnou nevyslyšenou přímluvnou modlitbu za dobu vlastní duchovní praxe (od r. 1988) nezaznamenal.
Někdy však byla vyslyšena jinak než bychom si původně přáli, nebo očekávali.
Ale jak praví klasik: Odkdy člověk ví, za co má prosit?

na leknínech slunko
začalo si stlát

a vrboví od Maneta
stačilo tím rozesmát

a ty vrby
dříve smuteční
nad hladinou zahajují
taneční

pěkné nalhávání

:-)

neřek bych, že to nikdo nechce měnit.
já například ano, moje manželka taky
moji kamarádi a kamarádky taky
moji kolegové jakbysmet

máme kolem sebe několik set kámošů, spolubratrů ... a to o čem píšeš se nelíbí nikomu z nich
neříkám, že jsme bělostní, ale snažíme se

takže za sebe - neglobalizoval bych

jevy o kterých píšeš, jsou pravdivé, všeobecně známé, často publikované
postihovaly už starověké říše

revoluční by bylo naplnit plán jak z toho ven

jak od Seiferta nebo jc seniora,
prostě klasika

Chvíli liják
pak zas slunce
jako báně

Tanec místo boje
že i listy přistižené vstoje
mají před očima mžitky

sem tam kytky
Zima nabídnula
jaru rámě

Zahajují ples.