René Vulkán

básněnka: jenom jsem si vzpomněl na jednu svoji starší

síla

vnitřní kůň se
v šlachách vzpíná

má veliký
je vina

Nechávám tě žít
nechávám tě jít
ve svém vánku
slastně skrytá v tichu
dýchám
vzdychám
splývám s vůní stromů
vracím se domů
mezi víly
květiny a mech ... text hodný Tuomase Holopainena

olizovat rampouchy je lepší než olizovat zábradlí

Kopíruju část, která se mi hóóódně líbí:

Rty svíček líbaj nohy stínu
zůstala jemná vůně
asi po pekřínu
a spousta vody
němej skok
jíme se rukama?

pro náskok

souhlas s Liškou a zelenou vílou

kteří po nebesích plynou ... dvouslabičné slovo "kteří" míst jeddnoslabičného "co" podle mě (bez záruky) o trošku vylepší rytmus

budeme se koupat v rose
smát jak krásně studí .... vyřazení jednoho "se"
stébly šimrat se v nose

... malounké rytmické snad vylepšení?

Ale vůbec to neznamená, že by báseň nebyla ST, a uř vůbec to neznamená, že bych svími pindy naznačoval, jak se to má psát, nebo - nedej Bože , že bych to napsal líp.

závan poezie z kořenů dýchnul na mě

obsahově, čistotou rýmu, sdělením - povedené

křídla ptáků, prolitá krev, sbohem světu - často používané, ne však zakázané :-)

Celkovej dojem - zaujala mě

pa100r: koukám, žes haikuznalec

hravá jako to kotě

souhlas se ctiradem

jo
jo
jo

rozsahem sága
ale nenudila

a láska není nežli slovo
než dědictví Ábelovo?

a hřích, mnohdy taky slovo
dědictví Kainovo

... bude uzdravena

stopa po kravatě
tělo se dokomíhá
striangulanční rýha

tý vole,
bombózní pumelice
do palice

básněnka:
ne ne,
s manželkou jsme nomrzli
neoplzli, neoslzli

Stále žeru ji
ona jí mě
i v zimě