René Vulkán

slzu uroněnou
nad krásou
vlčích máků

však zalomit ji
děje se jen
eskymákům

nejsem si jistá
když srdce se bojí ... hezký

válíš

ty vole (citoslovce údivu) ta je perfektní

Opřela jsem své lícní kosti
o hladké stromy
velmi horce
po bouračce
na motorce

ps
báseň aji fotka só betálný

a tím
ulpělým
rajčetem
ret taje
do stavu
ráje

rozvětvená
košatá ve významech,
řekl bych

čtu ji
čtu ji

vzdych

jenomže má slova
jsou moje pata Achilova
už zdáli slyšet
a přitom tiše
přijdou mnohá
a další budou
dokážou i

zabít
nudou

Když jsme u těch kravin, tak co tato geniální verze :)

Houpeš se za krk na opasku
hraješ si krutě s mými city.
Život ti visí na vlásku,
mé city budou bity

PierRe Vesper: výborný, kurnikšopa, tobě to ale rýmuje :-)

svetlana astachova: jak došlo k děloze:

srdce Ježíšovo, probodené na kříži - otevřelo se kopím - vyšla krev a voda (viz evangelia) - touto ranou jistoty Ježíš za nás umírá - tím odnímá z nás věčnou smrt - zajišťuje nový život - rodí nový život - a jsme u dělohy

amen

povedené čtyřverší ST
lásku - vlásku ... dost užívané, ale stejně bych sám nevěděl co místo toho aby se děj nezměnil, takže bych to nejspíš použil taky

pro mnohé Velikonoce ...
pche, to nic není

nezapomeň na vzkříšení

jak vypadá vítr
jak voní
pod jabloní

amen

pěkný

ty máš impozantní fotky
nezkusilas někdy malovat?

hele, jen mě napadlo jestli neoddělat slovo živoucí
ne že by nebylo perfektví a pozvedající fantazii o levl výše
ale pro zkrácení verše
(stále u mě trvá období zkracování, ale uřjsem pokrátil kde co svýho, tak votravuju ostatní)

jo

Báječná báseň, tak báječná, že jsem neodolal si s ní hrát.
Vůbec ne pro její zlepšení. To se nedá. ST
Jen pro hru.

ticho krájí vzdech
jak přání v truhle ukrytá
rosa na křídlech
a křídla přibitá

dvanáct komnat bez dveří
ve třinácté stín
měsíc sotva uvěří
touze kopretin