René Vulkán

text jak když vyšije

zrovna na jednu slovněhravou jsem narazil

básněnka: Mbonita: dík holky

zenge: to je fakt
už si nic nepamatuju a ničemu nerozumím

to je fakt
už si nic nepamatuju a ničemu nerozumím

něžná

stovky pravd - z lásky
nesmázne tisíc lží

bez nadsázky

severanka: v jistém slova smyslu, jsem děcko příliš velkým kusem. Ne však v tom chtěném smyslu - čistoty, bezelstnosti, ...

čubík: v pořadí druhý koment je tobě, zapomněl jsem jej adresovat

stačilo by mi, kdybys mě vozil ve vystuženém kočárku

nadupaná obrazy vysokého rozlišení

Člověče, ta má grády!!!

Vzdávám hold za ta slova
vzdávám veršům mistrovým
Tak dávno, jak by bylo znova
kdy jsem obdiv vzdával
veršům Seifertovým

Květka Š.: výstižné, trefné

zvířenka: to je fakt hezký

zdánlivě malý
přece tak obrovský
klad by k ní kaly
i Havlíček Borovský

sorry teď Marti,
je mě jasné, že básnička je smutná a bolestivá, ale mě, nenapravitelnýho necitu u toho napadl starej vtípek.

Leží babička s dědečkem večer v posteli, babička odkládá knížku a ptá se: Dědo, můžu už zhasnout?

Ty můžeš, ale lampičku nech ještě svítit.

ženám růže
chlapům lahvinku
sklinky chystat můžeš
posedíme při vínku

Karle, u nás v Brně právě prší a tvoje kytara k přednesu hezky doplňuje rytmocké bubnování kapet o římsu.

Jo a vítám tě na Libresu a ať ti to píše!!!