René Vulkán

rozhod jsem se
že vlezu za zrcadlo
abych dělal mocné činy

byly tam jen pavučiny :)

venkovním parapetem
zazněla kopyta děšťových koní ... parádní

Já s těma posledníma dvěma řádkama mám taky potíže - básnicky.
Dal jsem je tam z nostalgické protekce, protože, když jsem odhrnoval listí z mramorové desky, pod kterou leží můj bratranec Milan, tak právě tehdy mě to napadlo.

zemitá, niterná

a jéje, to byla asi bolestivá událost

čoveče, odvážná přijde mi

drobnosti tvořící velikost

vidíš, já naopak metalem svoji duši hladím :-)

omlouvám se za hrubku - supervýstižné

Ještě se k ní vracím:

Perfektně otevřená báseň vnadnými prvními dvěma řádky.

Pokračování vlaze oživuje voda v podobě páry.
Ta nouze sahající po lávce dostává báseň na hlubinu.

Závěr mi přijde malounko, ale fakt jen malounko níže. Asi tím více užívaným spojením - tiše sněží (i když je supervístižné).
Nějak cítím (třeba blbě) že celou vzrušující zvláštnost básně nepatrně umenšuje.

výborná STéčková

barvité

mít citový vztah k posteli, chápu, proto tak vydatně chrápu

vtipný

velice slušně napsané

dost dobrá

jo su to já

drsný a čtivý

dobré to muselo být ráno, když poskytlo takovou inspiraci

doufám, že k těm všem ukazatelům taky skáčeš, páč kdo neskáče není Čech