René Vulkán

prosby
o věčnost
jako hrách
končí
na marách

madanik: Potvůrka, dělává to tak.

koukám, že seš plodnej :)

Přiznám se, že obsahově se mi to líbí, ale hůř se mi to čte. Trohu se mně motá jazyk. Ale nejsem si jist, jestli to není těma třema pivama.

Těší stále
nemá dost
tomu říkám
závislost.
navic je to
príma kost

milá, jemná, romantická, přírodní, čtivá, ... milá už jsem říkal?

Dota Slunská: jasně, kde jinde?

mám taky Boha soukromého
rád si s ním sám povídám
v koutku své postele
ale taky se s ním raduji
s rodinou, přátali ...
v našem farním kostele :)

trochu smutná, přijde mi

uf, až děsivá, zdá se

PS neber to ode mě jako akt drzosti, snažím se psát úsporně a tak jsem se pokusil trošinku pokrátit část tvé nádherné "STéčkové" básně kterou bych sám nikdy nesložil. Vyšlo toto.

Mládí hrstku štěstí dalo
lůžko prostřelo z nahoty šál
obočí husté tmu křižovalo
úsměv tváři koketně hrál
Leskem oslepil pohled dravý
v náruči svíráš křehké tělo
do ucha šeptáš mi slůvka žhavý
Srdce lásce se otevřelo

Ps nic mě zrovna nenapadá, žádná moje nevzniká a tak votravuju kolegy z libresu a přepisuju jim trapně jejich tvorbu

Výborná a každý verš je inspirativní natolik, že jsem si dovolil zaexperimentovat:
Poslední ševelivý nádech, než ulehneš ke mě měkce.
jak koberec esencí. Rozprostři se lehce
vůni těla ženy, slíbaná poledním žárem.
Zadusím pak pod talárem spitý lačný sen.
Jsi darem příštích chutí.
Voníš mi…voníš jarní pnutí

Mbonita: Dota Slunská: vám se taky holky, jen tak něco nezavděčí : )

taky ti to přeju

přeju ti to

něžná báseňka

povedená ve všech směrech

Anoym: Děkuji. Poslechl jsem si to. Krásně čisté.

Životem
jak po provaze
chvíli svrchu
pak zas na podlaze

jednou slunko
pak zas sprchu
chvilku juchů
a hned hnáta v dlaze

...dost bolo stupidity, lídí se mi.

Milá místa, známí tvůrci, poezie čistá vytvořená divotvůrci. Každý jinak tvoří, přesto jsme si společní
v tom, jak píšem proto, že k dění světa nejsme neteční.