René Vulkán

Hazentla: Mahojaktyč - Chorvatem to zavání, koncovka, ale Maho je japonské, takže si myslím, že jde o potomka smíšeného manželství, pro nás tedy použitelné. Pokud se tedy nebudeme držet úplné rasové čistoty.

Paulmatthiole: Hazentla: drsnosrstej kokršpaněl: Ještě jsem si vzpomněl na jednu frázi, ale nevím, jestli to napíšu s dobrou výslovností "tokoje demó otomos mašó, což je takový překladatelský oříšek - kolik třešní tolik višní.
Další štěpné jistě bude Uko Ješita a Dekirudake sumiyakani - co by dup

drsnosrstej kokršpaněl: Dáme dohromady známá "česká" japonská slova (píšu počeštěle, ideálně pro náš záměr:
suši, jamaha, toyota, džudo, kamikadze, sumo, fugu, ajkido, tsunami, mahojaktyč a samajamadomyfuč.
To je myslím slušnej základ a když něco přidáš, půjde to samo

drsnosrstej kokršpaněl: drsnosrstej kokršpaněl: Tady je to slovesné:

nechtěla pak chtěla
nevěděla vdala se -
nezmoudřela

jo, vlastně jsem vynalezl ještě haiku se vsuvkou

... a tak mě napadá, že bychom mohli shromáždit a sepsat haiku, která mají "svá specifika"

Něco jako haiku za čarou, v autu, haiku s faulem, nebo tak nějak a udělat s nimi díru do světa.

drsnosrstej kokršpaněl: já jsem tam rmen taky proto, že jeden z druhů rmenu se jmenuje rmen smrdutý, takže protiklad k vonící růži záminka k závisti ji kvůli tomu škrtit

ten záměr psát české haiku v japonském originále je geniální
myslím si, že jsi vynalezl novou kategorii haiku

už jsme tu dva vynálezci, já jsem vynalezl slovesné haiku - na popud Tary, která mě vytkla moc sloves (dvě) v jednom haiku

Hazentla:
inspirovala jsi mě ke smíšenému verši:

vypíchl si oči
teď vedle mušle močí

řiď se aspoň hmatem, slepče!
a počural si ruce

Ringo: M.A.Rek:
Taky jsem se jednou lekl
že přede dveřmi stojí tchyně
Málem že jsem neutekl

Naštěstí to byla
"helouvínská" dýně

rádo se stalo

To je je vynikající odpověď, to si zapamatuju!

je obdivuhodné, jak se pěkně čte o cestě parkem, barvité tak že text vtahuje
akorát nevím, jestli toho turka pije, takže neusnu

no tedy, rarita, rýmovačka a zdařilá

nevypátral jsem 2 proti sobě postavené ideje, jen jednu
haiku to není

Čau, dlouho jsi sem nic nedala a mě se po tom stýská ... :-)

rádo se stalo

Když se podívám z vnějšku na báseň, vlastně na to, jakou tento lyrický útvar nese prózu, jaký příběh chce parafrázovat, sdělit, jsem spokojen. Popisuje jasně podmínky, které autora děsí, znejisťují.

To, čím přesvědčuješ čtenáře vyvolává poetický efekt.
Dokonce je ten poetický efekt tak silný, že mi umenšuje kritické vnímání, tedy kritický pohled, takže mi ani moc nevadí "svět se do propasti řítí", "tam v dáli","z hlavy mažu vzpomínky". Jinými slovy - obrazy, které bývají často používány.
Mezi námi, používám je (a podobné) taky.
Vlastně to už jsem zabrousil do lokální textury, kam právě tyto básnické obrazy a vlastně i celkový výběr slov patří. Moc se mi líbí "co kapek umře na okenní římse" a je tam toho mnohem víc. A protože je to tak (laťka kvality je vysoko), možná právě proto trošku vylézá verš "a ty jsi daleko, tam v dáli, malinký.
První dvě části jsou vlastně stejné - když je někdo daleko, tak je prostě v dáli. Jestli nezvolit nějaké jiné vyjádření pro dálku.
Snad tě moje řeči neznechutily.

ahoj Azuroto, je to hezké, hluboké a něžné vyznání
možná ubrat na známých a hodně používaných obrazech a obratech,
např. Jsi mým světlem, když bloudím v tmách, ...lék který rány zhojí

v ulici Příčné
holky polo svlečené
hezké a říčné

někdy zdi povolí
máme-li dobré brášky
jindy zas pomůžou
dobré prášky

také jsem volával
na bolest - povol!
zmítal se, sklapla-li past
tehdy mi pomohl silný alkohol
... no prostě chlast

PS
tohle není dobrý návod ani osobní zkušenost

Hazentla:
na to, jak mi píšeš, že jsem mistr, jsem měl reagovat jinak

já su mistr nad mistry
a bystrý
mají mě za bílou vránu
v kopech mimo bránu

Hazentla:
jasně, pokud se někdo bojí zlatých kaprů, pak jsou strašidelné