nejsembásník

básněnka: snažím se ;-)

v květnu oblíct kožichy,
zapomenem na hříchy ...

ano, slunce má takovou moc :-)

co se stalo, nejde odestát,
zapomenout, to se může stát,
i když vzpomínky stále stojí u našich vrat ...

vždycky je naděje,
zkus kopnout,zabouchat,
třeba se usměje,
zastaví u tvých vrat ...

už mi zase zblblé narážejí do lampy ...

poslouchá tvé vyznání, proto mlčí ...
bude stačit pokání? nejsou hříchy větší??

naděje a povzbuzení,
hodně lásky, pohlazení,
objetí dá více síly
než tisíc slov, co tu zbyly ...

v piniových hájích realitu ztrácím ...

taky mávám námořníkům,
závidím jim moře, vlny...
tobě ST, slova díků,
že ten šuplík vždycky umí ...

Miluju nostalgická rána,
u kávy na pobřeží, sama.
Zachumlaná do červené šály
zdravím všechny, aby se jejich oči smály ...

hladí,jak něžná ruka na sametě,
je cítit láska a radost v každé větě ...

po básničce napsané
tik určitě přestane ...
jsou to nervy - ty nás nutí,
občas okem zatiknouti ...

ti milovaní zůstávají, v srdcích ...

nenechávej vábení bez odezvy ...

krizekkk: máš pravdu - pro klid duše - opraveno

kdo hledá, najde tu pravou,
i třeba starší, hlavně že z/dravou

vavaoko: labuť: HANKA: Děkujuuu ....

E.T.Jane: já vím, že jsem nevděčnice,
budu moudrá, nechci více :-)

jámy pro naše další pokolení,
jabloně zúročí tvoji lásku k zemi ...