Dota Slunská

Já ten patos chápu a je mi příjemnej. :)

Hořkosladkokyselá.

Jak řekl Kajuta. Máš velké srdce.

Je to krásný. Připomnělo mi to Claudii Proculu. Nejspíš to vůbec není o ní, ale já ji v tom nějak cítím.

Proč není pravda v octě? Nesnese snad zkoušku kyselinou? Gabriel Laub

A přesto, sladká vždycky není.

První polovina je daleko silnější než druhá, která je na můj vkus trochu přesycená přívlastky. Ve tvé básni se neztrácím, ale v tom pocitu, o kterém píšeš, ano. :)

Jsou půvabné, bílé i černé.

Tuhle mám moc ráda!

a tak i ze svých

Knihu! Knihu!

Jako celek to kolem mě krouží a ne a ne to sednout. Ale ty problesky, který jsem zachytila se mě drží. Třeba řvavý déšť hrudi...známý pocit, který by mě nikdy nenapadl takhle pojmenovat. :) A lůno ultramarínu mi připadá jako krásná metafora rozednívání... No, nejsem tu naposledy, to je jisté. :)

Je suis aussi en train de me mettre en route vers les petites places d´enfance. Mille mercis!

i uvnitř svých vlastních schizofrenií je nám někdy až podivně dobře...

Skvělé závěrečné dvojverší!

Líbí se mi to až k na pláni. Asi víš, proč to končí tam, kde to končí a správně zní moc lákavě. Za strhnu běh dávám dvojitej. :)

Přilákal mě hned název (tedy až po tvým nicku:)). Zajímavé cruinnean otvíráš. Tenhle pohled si mě podmanil.

Cela m'a beaucoup plu!

Nádech...výdech...

Svítí, letí! Díky temnu za přijetí.

Krásně napsaný, Mirko. Tonyho šála a vůbec...