Dota Slunská

Zajímavá věc. Je to jeden z mých oblíbených obrazů.

Miluju doma, když jsem pryč tak ještě víc. Je to zvláštní, pak se člověk vrátí a najednou je ten pocit úžasnosti nějakej slabší:). Ono doma může bejt kdekoli, když jsou tam ty správný lidi. (I když hrouda z dětství je zakořeněná hodně hluboko.)

Slávko, ty umíš vyrážet dech a zase ho líbezně nahazovat.

Hýčkáš smysly. Krásná atmosféra.

Je z ní cítit jehličí. :)
Něco podobnýho cítím k Jeseníkům.

Osobitá.

To co j.m.

Melodická věc.

každým okamžikem, každým slovem k nám přibude kousek nového já

Pravěká mladá noc zaleze si do kostí
a krásná je nejen ořechovostí.

I jiný věci někdy stačí
než sedávat na hřebenáčích
a možná černej kocour u pěšiny
přinese štěstí plný člověčiny.

Zase ty krásný rýmy. Bystřinka.

Strávila jsem nad ní dlouhou dobu. Uklidnila mě v čase a připlavila protijedy.

No já v tom cítila taky první šelmu než hadráčka, třebaže na Slovensko mě to nepřeneslo. :)

Je nezapomenutelnej. I přesto je moc fajn, že připomínáš.

Knihovny přejí ostražitým...:)

Zbavit se naděje je jako smířit se s tím, že další nádech už je zbytečnej. (A stejně všichni ještě zalapáme po dechu.)

Člověk se zkrátka nestačí divit sám sobě.

Ten medvěd je tam moc hezkej. Pěkně to odlehčuje a jaksi podivuhodně zjemňuje (to asi bude asociací s plyšem:)).

...dávání, dávání, všechny smutky zahání...