Dota Slunská

Na co ty všechno nepřijdeš, na co neupozorníš, co necítíš. Voní vším možným, sluncem, polem, strništěm, hlínou, o chlebu a koláčích nemluvě. Děsně mě potěšila. Díky.

Jaktože jsem ji nečetla? Ještě není podzim, ale ta nálada v ní je autentická.

Krásná zídka a básnička jakbysmet.

Někdy jsme hnáni nejen z ráje, ale třeba i k němu. ;-)

Báseň jako lusk!

Krásná, Loti, předposlední sloka nejvíc.

Zábavný! :)

Ať už to s tímhle příběhem bylo jakkoli, je ohromně inspirativní a tvá báseň je úžasná, především tím závěrem.

s.k.v.ě.l.é

píše vám to senza bájo :)

Tak tady jsem přesvědčila sebe sama, že mě baví i dlouhý. :)

„předvídat je prokletí" jo
I vše ostatní na mě působí. Ráda jsem opět četla.

né, jen to tam pěkně nech, ono to právěže jde, já to viděla na vlastní zraky:)

Ty deky, ach, a ten život hlavně...

Krásný název. Ten si zapamatuju, i kdyby paměť nechtěla.

Ještě donedávna jsem nevěděla, že ze spaní jde zívat:)), v tvý básni taky člověk občas zalapá po kyslíku. Nad tajnou duší v skříni tedy hodně.

Nějak nevím, co mám říct... Doznívá to ve mně.

Pecka, pane!

Týjo, tahle básnička je i pro mě :D. Rozesmála.

„celistvý chlad jako z mrazničky, jo...uf...ten konec hází husí kůži. Mám ráda, jak tam ty emoce dejchaj. Tvý básně jsou takový, já to neumím pojmenovat, prostě nefalšovaný.