Dota Slunská

Kopretiny - krásná metafora, nahoře zářivě bílé lístky, vespod nach...

Existencialismus jako vyšitý. Který z těch "našich bohů" nám dá svobodu?

Zparalyzovat čas se taky dá...;-)

Jak snadné je zahořet... :) Skvělá!

Liško, předej mé gratulace s přáním pevného zdraví a samých radostí celé Pétině rodině. Ať se jim daří! :)

Ty se u těch veršíků vyřádíš: :)

A umíme ho přijmout? Najde-li se však stále ten, kdo ho umí dát, snad ještě není s člověkem tak bídně. Dobrá připomínka.

Mihá se jako sama stínohra.

nevěřím slibům
jen kráterům momentální věčnosti
splatné teď hned
vytetované nejhlouběji
v sobě

... tohle naprosto nejvíc!

Číst tvé básně mi jednoduše činí radost. Je to zážitek, co se rozezvučí pod kůží, brní, štípou, proudí, prostě o sobě dávají hodně vědět. To si pak říkám, jo, tohle je živá poezie, tohle je poezie.

A pak že jsou básníci zbyteční...

(podtrh‘ jsi mi moře pod mou lodí) ...tohle je nádherný a vševystihující...a ty si to dáš klíďo píďo takhle do závorky :)

Všichni se časem více či méně měníme, na povel to ovšem nejde. :)

Tvá Žena byla moc hezky napsaná, tvá Lvice je též!

Tvé básně mají moc člověka oněmět. Alespoň mně se to tedy stává velmi často.

Výborný příměr!

Helenka ta karbanice
touhou už jí hoří líce
sbírá sirky, oko je!
a nedá ti pokoje.

Jak říká Jiří senior, překrásná kytice lásky v plném květu.

:) Vykutálené. Připomněla mi dávnou rýmovačku o polibku: polibek je pouhý klam, spojení dvou lidských tlam. :)

Příznačně vyjádřeno.

Nedovedu si představit, že by se to dalo vyjádřit přesněji a poetičtěji. Nádherná!