Dota Slunská

Krásná znělka. Už mi tu dávka tvých děl chyběla.

Neviklan...krásná!

Střídmě a přesto naléhavě vyjádřeno. Být si jist, kdy je čas a kdy ještě zbývá, je něco jako požehnání. A okamžiky mohou rozhodovat.

Vy jste se do těch bajek ale pustili...:)

Knihovna ledových krystalů...to je pecka nejmíň jako od avokáda...

Už se tu chechtám nad kolikátou várkou a nezmůžu se na pořádnej komentář. Ale čtu...:)

Už jsou ty Špalindromy na papíře?

Bajkoidní:)

Tvé básně mají nezaměnitelnou tvář.

S Apaté není radno si zahrávat...:)

Bavíš.

Tvá poezie tu chyběla.

sans doute že bude líp
už myšlenkou umíš osvěžit

pech nepech:), ať ti to píše i tady

Jednou jsem nakoukla do starýho snáře v dědově knihovně a našla jsem tam takový věci, že už jsem ho nikdy znovu neotevřela:)

esem naučit se rozehrát! v tom je řečeno maximum

Jako kouzelná pohlednice!

Bonding rozhodně ano, to bez diskuze, ale nemyslím si, že by vlastní dětská postýlka nebo kočárek dělaly z dětí neurotiky. Dítě cítí mateřskou a otcovskou lásku z chování rodičů a zároveň potřebuje mít i svůj vlastní prostor. Každé dítě je jiné, některé děti potřebují více tělesného kontaktu, jiným k pocitu bezpečí stačí ostatní projevy lásky (stačí je zde trochu zužující slovo, ale jistě mi rozumíš). Položit dítě do postýlky nepociťuji jako pohazování dítěte do cizího prostředí (navíc miminka jsou schopna cítit matčinu přítomnost i na větší vzdálenost než je společná postel). Dítě, které je milované to cítí. I miminka jsou schopna chápat víc, než si myslíme. Proto si myslím, že je třeba posuzovat situaci individuálně, hlídat potřeby miminka a neřídit se jen příručkami a zkušenostmi jiných (třebaže jinde fungují a obecně mohou být platné). Milovat a respektovat a zajistit jim v životě řád, který ve svém světě potřebují pro orientaci a pocit klidu a jistoty, jde jistojistě i s postýlkou.

Každý tvý dílo chce ke mně do záložek.

:)))