Dota Slunská

Autentický prožitek i pro mě.

Třída jako vždy. Zase po roce zážitek. Dík za návrat.

Tohle je nádhera.

Ty nezklameš.
Vždycky jsem smála jak lidi Tačvůda komolili. Nejvíc byl Vtačud a Ptačud. :)

Tady se člověk prostě pobaví. Díky! :)

Píšeš pořád neskutečně!

Kvůli tomuhle jsem se musela chtě nechtě přihlásit. Napsal jsi to moc krásně, zengebušojc! :)

sladká Apisé...

Zpívat stromům když nadejde jejich čas...

Všichni jsme něčím nachcípaný a prostě z jistých příčin cosi nemůžeme. :) No, panečku, to je komentář přímo oslněný jasnou myšlenkou. :D
Bezva báseň!

Beznadějně pohlcující studny! Jo!
Mluvit je vůbec těžká věc. Často opakujeme to, co již před námi řekli jiní (a chodilo jich světem habaděj), třebaže to cítíme a vnímáme jako svůj zcela původní a jedinečný postoj. A pak se k tomu co říct přidává ještě jak to říct a komu to říct a kdy to říct a proč to vůbec říct a to se prostě do žádný rovnice neposkládá. Anebo poskládá, tobě to vyjde i se zkouškou a druhýmu ne (a ani nemusí bejt blbej). :)
Skvělá úvaha ve verších, Františku!

Ó ja. Véno, toto vééno...to je vydařeno.
PS. Slonům tu v modru v poslední době pěkně pšenka kvete. :)

Kumulace energie mluví za vše. :)

Na Počátky se nedá zapomenout. I když jsem nebyla pravidelným návštěvníkem a už je tomu dávno, co jsem tam zavítala, mám je stále v živé paměti spolu se všemi, se kterými jsem se tam mohla potkat. Za to patří dík i tobě, Milane.

To je hezká vzpomínka, Květko:)

Pod poškrábaným nebem derou se z půdy nové nádechy... zase plná citu, Slávko.

To teda jo. Ten moment, že je něco strašně těžko dosažitelný anebo že se na to musí čekat...

Krásná absurditka.

Mně jednou řekla jedna studentka, že Einstein říkal, že fyzika je relativní. :-D
Jestli ono to všechno nezačalo v kině...

Do Domažlic...hodně maj doma žlic...
drží lidi pohromadě:-)