pocity pri exekuci majetku. Těch lidí je mi líto

* třináctých

Pokud vím, nejkrásnější báseň o vlastnostech a chování pravého muže napsal Rudyard Kipling ve své básni "Když" (If) Dnes si pamatuji jen první sloku : Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když podezříván pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví. . . . Četl jsem ji ve svých 16 letech a naučil jsem se ji zpaměti. V roce 1981 jsem si ji přivezl z Anglie, vytištěnou na delším pergamentovém papíře, určeným k pověšení na zeď. Zjistil jsem, že je český překlad věrný a opravdu mistrný. Sekretářka mého šéfa, Australanka Stefanie, která sama psala básně, žadonila tak dlouho, až jsem ji pergamen daroval. Můj sonet není parafráze na tuto báseň. Je můj vlastní, s vlastními slovy. A jak správně poznamenal v noci Špáďa, sonet není mistrný. Nejsem také žádný koryfej české poezie a literatury. BáseŇ jsem nyní našel v češtině na wikipedia. Kdo by si ji chtěl vytisknout nebo jen přečíst, zde je link : http://cs.wikisource.org/wiki/Kdy%C5%BE%E2%80%A6_(Kipling) Je to vskutku skvostná báseň. Napsal ji pro svého 12-letého syna. Bohužel na anglické wikipedia originál neexistuje.

Možná, že si zase vysloužím výtky, že generalizuji a že lidé v sobě mají geny z potomků různých národů. Geny mají jistě vliv na naše vzeření, stavbu těla a jiné fyzické vlastnosti, ale rozhodně ne na mentalitu a národní duši. Ta je dána dílem při narození, dílem výchovou od rodičů, školy, povolání, společnosti a také četbou a osobními zálibami. Nevěřím, že by se našla česká žena, která by si soudně stěžovala, že její ženství uráží výraz "babí léto" a že by se našel advokát, který by tuto žalobu podal u soudu. Ale možná, že jsou podobné výstřelky dnes i v Česku možné. Jak výchova rodičů ovlivňuje dítě, jsem zažil u mého pětiletého synka, který mluvil velmi dobře česky, francouzky a německy. Přišel ze školky a zeptal se : "Táto, proč já jsem nic ?" "Jak to, nic ?", zeptal jsem se. Řekl : "Děti si ve školce se mnou nechtějí hrát, že nejsem Němec." Jestli to není výchova rodičů, tak nevím. To se stalo 33 let po válce. Některé jedince nepoučí ani společné národní utrpení, ba ani osobní.

S pavlačí, či bez pavlače řeč se vede, voda teče...

Název sám říká, o jakou báseň se jedná. Druhá je zase limerick.

† 31.07.1944 (ze šuplíku)

i takhle to funguje. A nejen ojediněle

národ žije olympiádou, byla jsem v Soči před 30 lety se souborem písní a tanců - a zase vzpomínám

Dřív i dál se svět točí ku všemu dobrému i zlému.

Opravdu se za lidstvo stydím! Sice se najde pár dobrých lidí, ale pořád jich není dost...