Naši Květušce se moc omlouvám.

;-) a příroda na nás huláká...

Bude se líbit dětem?

Nekonečná báseň o podobách muže se kterým se žena umí smát i plakat ....psáno lehce po enigmanovsku...

;-)

...

Naše rodina

***

Vzpomínka na mé praprarodiče, kterým jejich rodiny nedovolili se vzít a přinutili je vzít si někoho jiného. Z jejich mladé, přetržené lásky, se narodil můj děda Štěpán. Když oba po mnoha desetiletích ovdověli, přešel můj pokrevní prabědeček Richard Dunaj z Heršpic za mou prababičkou Annou Voříškovou - Jelínkovou z Hodějic říct, že ji stále miluje ...

Příběh o slastech a strastech života s posedlostí nylonem a kůží, napsáno životem autorky, jen pro čtenáře starší 18 let!

Řeka mně vždy přitahovala i odrazovala svou hloubkou, chladem a stálostí. Uvědomoval jsem si, že ta voda je vlastně velice stará. Daleko starší než kdokoli, kdo v ní smočil svou dlaň. Řeka pamatuje pády stovek Králů smrků, kteří se dožili stovek let. Zažila dobu kamennou, bronzovou i železnou. Starší než lidstvo. Také mnohem vytrvalejší a trpělivější. Ona pamatuje pády stovek lidských vládců. Lidé se kolem ní rodili i umírali. Budovali a ničili. Viděla celé národy putující kolem jejích břehů. Viděla jejich první vítězství i konečné prohry. Sama se nezměnila. Řeka a její voda je stejná. Je jen otázkou času, kdy lidé zmizí. Voda si na to počká. Má totiž něco, co my lidé nemáme. Má čas. Do té doby bude k večeru, s lehounkým větrem, znít její hlas, jenž slyší jen vyvolení. Když přijde večer slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy.