Slatě, rašeliniště a mokřady. To jsou místa, která patří k Šumavě stejně, jako Vltava, hory a lesy. Jsou to místa, kde se na velice tvrdém podkladě utvořila jezírka, v nichž se usadil rašeliník, suchopýr pochvatý, blatnice bahenní a další rostliny. Tisíce let tam rostly, odumíraly a znovu rostly. Místy je vrstva těchto rostlin a jejich zbytků vysoká až sedm metrů. Na povrchu slatí rostou stromy. Břízy borovice, smrky. Vše v zakrslé formě, doplňovány vzácnou klikvou, šlíchou oboupohlavní, pýrečkem horským i masožravou rosnatkou okrouhlolistou a dalšími bylinami. Tím, co mě nejvíce zaujalo na slatích, je jejich duch. Ve filmech jako je Král Šumavy, jsou ta místa popisována jako nebezpečné pasti na lidi. Jako ošklivá a vlhká, studená místa plná nástrah. Částečně je to i pravdou. Ale slatě jsou i krásné. Když je horký letní den, vše kvete a ptáci zpívají, stává se z noční můry krásné místo. Snad právě ten rozdíl mě na slatích přitahuje. Chodím po povalových chodníčcích a fantazie pracuje na plný výkon. Píši o vážce. Ona to vlastně, možná ani není vážka. Byl jsem poučen, že u nás vážky nežijí. Jen šídla. Později jsem byl poučen, že to tak není. Ale ono mi to, tak nějak, nevadí. Mě se pro toho tvora líbí jméno vážka.

Jak liška málem o kožíšek přišla

I měsíc má svou tvář...

vloni jsem psal taky nějaké to vánoční ohlédnutí vzad, tak dnes to bude opačným směrem

Tobě.

z nočního předUsínání / co dokáže jediná vzpomínka na něj...

................

Zpověď tuláka?

-

Nejspíš každý nějaké to své údolí má...

...vodě tam a ..Té

za námět děkuji autorovi Blackhorse, jemuž jsem název ukradl v jeho díle. A nutno podotknout, že mě i inspiroval.

když čas se střídá

a otazník ...

a trochu o filozofii /opět momentka

přečteno konečky prstů

*rozlučková s Literem

/věnováno/ vzpomínková ... verš, co k sobě ztratil rým ... http://www.youtube.com/watch?v=5TlNstxpsUw