Tara

Psavec: Líbí se mi, ST.

Tara: valerie: máš pravdu, Val, s obavami jsem "sledovala" nástup zimy, že bude tak těžký nástup jara mne tehdy nenapadlo:-)), díky.

Tara: vavaoko: děkuju, Očko:-)

valerie: Jo četl se mi moc hezky, tvůj volný verš, sbíráme odvahu k zimování...to je fajn, kdybychom věděli co nás čeká po zimě, možná bychom si tu zimu víc užívali, tak užívejme, tváří v tvář...dokud žijeme ST

vavaoko: Já jen ST

Tara: Kajuta: díky, lodivode:-)

Tara: Hazentla: děkuju za vhled do volného... snažím se psát bez balastu, je to celkem fuška:-))

Tara: byron: děkuju ti:-)

Tara: František: díky moc, Františku, cením si tvých slov!

Kajuta: Perlový náhrdelník z hrdliček.. ach.. :)

ST

Hazentla: Volný verš je pro mne taková zvláštní kategorie. Něco jako řízení auta.
Člověk by řekl, že to je strašně snadný, rýmovat se to nemusí, prostě tam tak jako naházíš, kde co tě napadne.
Ale ono je to ve skutečnosti těžký jako prase, napsat to, aby to tak ležérně vypadalo a přitom, když čteš pozorně, vidíš, že každý slovo má svoje přesné místo.
(Já to třeba neumím a proto obdivuju každého, kdo to umí, navíc dobře... řídit auto je úplně ten samý případ :D) ;-)

byron: krok bral co mohl....
ST

František: Pěkná báseň. Pod obyčejným povrchem bublají různé podněty.

Tara: M.A.Rek: díky, zdá se, že jsem přezimovala celkem v pohodě, no, žiju :-)

M.A.Rek: Tvůj volný verš mi není volný, ST.

Tara: Kajuta: díky, jsem ráda, že ses stavil!

Kajuta: ST, Tarinko

Tara: René Vulkán: díky, že hledáš a snad i nacházíš i pro sebe:-)

René Vulkán: měl jsem sen
včelího roje

plul ke mě
jako tok potoků

ráno byl jsem
plný otoků

Tara: Gándhí: to mne moc těší:-))