Verena

Mbonita: psáno srdcem

jantar: zajímavá, určitě mě oslovila ST

Verena: zenge: aháá, doted jsem ho neznala, tak díky :-)

labuť: Vše v okamžiku a plné něhy, ST!!!

labuť: To láska dává tu sladkou chuť na jazyk...

zenge: to Verena: To je Pagnol;-)

Verena: zelená víla: vavaoko: myšlenka pouhá: Lota: krizekkk: Kajuta: Děkuji za zastavení....tahle báseň vznikla u skály na Seči, odkud padaly kapky vody a zachytávaly se v mechu, která visel na tén skále...krása...no a vzniklo tohle dílko :-)

Verena: zenge: Uch....až tak? Nádhera....

Kajuta: Doteky-nedoteky voní koloběžkou pátou.. :)

zelená víla: tomu říkám prožitý okamžik.. trvající...ve skulinkách duše

Kajuta: Hořkosladce

zenge: Zdvihl se lehký větřík: zprudka roznítil vůni tymiánu a levandule... Odhrabal jsem prsť a objevil mosaznou past, past na kvíčaly, celou zčernalou rzí: patrně jednu z těch, o které jsme přišli z toho dne, kdy byla koncem prázdnin bouřka... Dlouho jsem na ni hleděl, dojatý jako archeolog, který v hloubi vykopávek nalezne zakalené zrcadlo mrtvé královny... Tak tady zůstala celý rok, pod suchými jehličkami, které na ni zvolna padaly jedna po druhé, zatímco dny padaly na mě./.
Víš jak voní tymián!
ST

myšlenka pouhá: líbí....

vavaoko: Je to síla. ST

krizekkk: Já ještě dýchám.

Lota: .
ani nedýchám
.

Eyrekr: Moc pěkné.. ST

René Vulkán: vždycky přemýšlím, jak nepoužít slova - srdce, tma, kapičky rosy,ranní káva ... a výsledek je, že nevím a použiju je

Lota: .
miluj a znovu se zrodíš
:)

kvítek: jen jsem povzdechla...ST