Kajuta

Kajuta: básněnka: Ano a Poseidón je zvedá na zadní a odstříkává z nich pěna a kapičky vodní tříště. Opratě má z v provazců vody. :) Skála jim tvaruje ržání do nádherného akustického divadla. Oj, to mi to fantazie zase pracuje. Ve dvě ráno. :))

básněnka: Vidím je... jak z peřejí zaržáli...

Kapka: ST

zenge: Hledači textů, přizpůsobují svým rasovým teoriím i dnes
a to smrdí .
STobě!

vavaoko: Kajuta mířil dobře. ST

Kajuta: Díky, básnířky. Doba šílenců, kteří se spoléhali na jasnovidce, nebo opírali o okultní společnosti (Thule). Hledači starých textů, které přizpůsobovali svým rasovým teoriím. Dokonce prý hledali i relikvie, jako bylo kupříkladu "kopí osudu" a jejich samozvaní archeologové rozkopávali, co se dalo. Jeden z pohlavárů si nechal zřídit v temných hvozdech rezidenci, inspirovanou Camelotem. Mrzí mě, že poplivali takovéto věci a zneužívali symboly, magii a ezoteriku. A Kajutovi to nedalo a musel si to vzít jako vždy na mušku. :)

básněnka: Vynikající koktejl...ST

kvítek: ztracené duše - svým způsobem...těžká doba..ST

labuť: Tak to končí, když je lidem "těsná košile" a běžné věci nicotou...

labuť: Nějak mi to připomnělo pana Kemra v jedné z jeho rolí, tuším, že je to z nějaké pohádky, kde pravil : za hrst pitomých zlaťáků, za falešnou slávu, zabije člověk člověka...... ST!

zenge: nevím jak ty , ale já tam byl
a tobě za to ST
zlato

(nic osobního:-)

Lota: .
soudit mi nepřísluší
pochopit ano
tak skláním svou ubohou šíji
.

Květka Š.: ..jejda,to je dobrý...ST))

myšlenka pouhá: jakákoli slova se tu ztratí... proto posílám jen ST

myšlenka pouhá: neskutečné... ST

vavaoko: Vsadili vše na jedinou šanci. Většina prohrála. Hazard je hazard. Tobě ST

Lota: .
osudy lidské jsou beznadějně těžké
jak vybírá Bůh sobě ty vyvolené?
.
odpusť mně hříšné takový dotaz
.

Kajuta: Kuju, autoři, udělal jsem si takovou snovou exkurzi do duší a na místa těch hledačů. Nenaděje tam bylo požehnaně. Přijížděli s vidinou ohromného bohatství, náčiní si nakoupili mnohdy za poslední halíř, opouštěli své ženy, děti. Mnoho jich umřelo už při cestě, namáčkáni v nejtmavších podpalubích lodí, jako sardinky. Štěstí mělo jen pár jedinců. Nechali rozrejpanou zem, odstřelený kusy skal a nakonec byli rádi, že se vrátí s holým zadkem. Mnohdy poznamenaní doživotně, s následky na zdraví.
Nejvíc na tom profitovali ti prodejci rýžonosného a kopacího náčiní. Ti si teda namastili kapsu.

isisleo: ..mamon dokáže věci..

básněnka: kde ty se touláš...chtěla jsem si půjčit pánev, ale neudělám to...raději nechám zemi naději...ST