M.A.Rek

Lilith: Opět očekávaně nečekané dílko, co mne přímo pohltilo...
Palec hore

Helen Hadar: Výtečný závěr, velice mě oslovil!

M.A.Rek: Špáďa: Jo, jo, je to tak, jen se udržet na té hraně mezi svobodou v tvorbě a vogonskou poezií :o). Díky za komentář.

Špáďa: Svoboda v tvorbě a řazení slov přidává básni novou a zajímavou dimenzi.

M.A.Rek: xlps: Jo, toť otázka. I zda můžou, nebo musí, zda nesmí, nebo nemůžou... Díky za nahlédnutí a komentář k zamyšlení. :o)

M.A.Rek: Helen Hadar: Květka Š.: vavaoko: Děkuji Vám i dalším skrytým. :o)

xlps: ...historicky zbyteční volí by nevolnými nebyli...:-)

vavaoko: ST

Květka Š.: fajn...

Helen Hadar: No pánečku! Líbí :-)

M.A.Rek: Lilith: Jo, snažil jsem se, nicméně, ten sonet je šílený. Nebo "snamrtvil jsem se, vševíce, ten sosíť je šíbavlný"?

Lilith: Já jsem hrozně ukecaná a tohle je bezva oříšek, přímo pytlík oříšků ;-)

M.A.Rek: Lilith: Joj, to mne těší, děkuju.
No, nahlas... Jsem to po sobě zkoušel, ale ve druhé strofě jsem se sám sobě ztratil...

Lilith: Fajné číst nahlas... líbí se mi tolik parádních slov, co frčí za sebou... prostě fakt paráda!!

M.A.Rek: divoženka1:
Šťastná jsi to žena.
Je krásná idea nepotkávat ty, co si nezaslouží mého času. Ale nejsem ani Robinson, ani strážce majáku. Nejsem ani mnich, naštěstí, ač prý jsem jim v desátém století byl. Žiji v Evropě jednadvacátého století, a tak budu den co den potkávat hloučky milých lidí. A též zástupy blbců. Pak je chvíle pro mimikry. Nejsou mi mimikry tak cizí, jako někteří spolulidi. Mimikry nejsou jen skrýší predátora. Je to i ochrana před nimi.

M.A.Rek: Helen Hadar: No právě. A i mimikry můžou být způsobem, jak zůstat sám sebou. Díky za nahlédnutí. :o)

Helen Hadar: Zůstat sám sebou vyžaduje sílu osobnosti.

M.A.Rek: divoženka1: Děkuju. Jen aby se nevrátila opálená od rožně...

M.A.Rek: Lilith: Maminka - mňaminka, to je dobrý... A děkuju.

divoženka1: Mimikry jsou mi cizí,raději mezi těma kterých si vážit mohu trávim čas neposlouchám co hlásá jiný hlas a s těma jinýma neztracim vzácný čas