kozorožka

kozorožka: Díky! :-)

Gándhí: Vítej, jsi tu správně ;) Krásný hajku!

kozorožka: Díky

Besinka: Pěkné

kozorožka: Lilith: Děkuji. Rádo se stalo :-)

Lilith: Tak tady je další čtenářka, vítej ;-)

kozorožka: Uspány chladem podzimním

divoženka1: Stromy tiše spí únavou ze slunečních dní

kozorožka: Díky

Besinka: Úplně si představuji, jak stromy tiše spí. Obrazotvorné.

kozorožka: gabkin: Děkuji za zpětnou vazbu. Vyvolala ve mě následující úvahu. Řeč vlastně není člověku přirozená, učí se jí. Proto naše duše, náš přirozený základ, se vyjadřuje původním způsobem, v pocitech. Jak propojit pocit a řeč? V metaforách, v symbolech. Proto má podle mého ze slovních vyjádření k duši poezie nejblíže. A vědecká pojednání nejdále (šedivá je každá teorie...). Báseň by tedy podle mého měla sdělit pocit. Obrazy dělají jiným způsobem totéž. Haiku by mělo být spojením těchto tří komponent, jak jsem to pochopila já a o to jsem se snažila. Ale každé dílko člověka potřebuje svého čtenáře, diváka, jinak je neúplné, že. Jsem proto moc ráda za tento web, i za další. Ne každý je takto krásně naladěn jako tento. Díky všem.

gabkin: Jako pouhý amatér si mohu dovolit jen naivní komentář.
Teorii poezie statečně odolávám. Nikdy mi učení nebavilo a raději jsem se bavil koukání kolem.
A v tom je možná kouzlo tvého dílka. Pokud nemáš nasbíráno a nemůžeš si spustit promítačku v hlavě, aby sis našel ten pravý obrázek k textu - tak si nevychutnáš jeho krásu.
Osobně tomu říkám psaní za závojem (záclonou). Neukáže vše - jen naznačí a dál už je to na schopnosti
vnímat.

A jinak.Vítej a piš. Gabkin

kozorožka: Děkuji pěkně, divoženko

divoženka1: Vítej v modru Kozorožko

kozorožka: Děkuji oběma moc. Jsem začátečník a pustila jsem se do psaní s vervou. Dala jsem pár věcí na nějaké weby a dnes objevila váš. Dám sem postupně pár lepších věcí. A přečtu, co je zde pěkného.

René Vulkán: haiku by mělo být (mimo jiné) jak fotka, tohle je

Besinka: Vítám Tě tady, drahá má.