vavaoko

†

umělec2: Kdysi jsem o tom taky podobně uvažoval a vlastně je to pořád stejné. Zaplať pábůh.

vavaoko: Hazentla: Jsem rád, že jsi ráda. Ono to tak prostě bylo. Díky za zastavení

Hazentla: Já jsem si při čtení zase uvědomila, jak jsem strašně ráda, že jsem se narodila až v roce 1981...

HarryHH: .... lidskej osud zdá se nicotnej .... zdálky ...
***-.... ale když se k měmu podaří nadotyk přiblížit, zjistíš že každej sám je neopakovatelný umělecký dílo ...
.... který ať chceš a nebo nechceš zanechá stopu i v tom tvým .... neopakovatelnym originále ...

vavaoko: Paulmatthiole: Maryje...: děkuji za zasavení

Paulmatthiole: Velmi lidský příběh. Doufám, že se tomu člověku poštěstilo alespoň to málo, co si ještě přál. ST.

Maryje...: Zajímavý příběh,moc hezky napsaný-ST.

vavaoko: Děkuji všem za zastavení.

vavaoko: Lota: Dík za koment. Vidím to stejně.

umělec2: vavaoko: Přimělo mne to se sem ještě jednou k Tobě vypravit a opravdu nelituji.

vavaoko: umělec2:Díky za tvé zastavení.

vavaoko: Lota: Moc děkuji za koment.

umělec2: Takto dlouhou a krásně napsanou povídku jsem dlouho nečetl. Úplně mne to do děje vtáhlo. Vlastně děkuji za krásně strávených pár minut. ST je tu jasný.

Lota: ...
jsou někdy smutné cesty našich osudů
je nespravedlivé od života, že pokoru a statečnost neodmění

vyprávění úžasně zpracované

carodejka: Tvoje půvabné vyprávění si mne získalo.

vavaoko: Bíša.Dík

vavaoko: Paulmatthiole: Také to tak vnímám. Dík za zastavení

Bíša: Reministenční úvaha...

Paulmatthiole: Takové stíny jsou jako strážci historie... nejsou pasivní - protahují se, převalují ze strany na stranu... ST.

Lota: ...
ale tohle přeci vůbec není pro zařazení do blbůstek, to je úžasné moudro...štěstí je nám dáno už do pěřinky, jen se jej musíme naučit pěstovat
:-)