gabkin

Milena: čubík: já v to ani nedoufam, já to vim...

čubík: ...člověk by měl žít tak, aby se na něj v dobrém vzpomínalo...

...na Sioraka bude...

la loba: Myslím na něj....

Bomejka: Čest jeho památce,je ho škoda:-((

jitka.svobodova: Budu vzpomínat na Tebe a Tvé milé komentáře.....ST

Milena: Lilith: Lil, já věřím, že Siorak je v nebi... to mê uklidňuje...a také věřím v reinkarnaci. Snad se zase znovu potkáme...

Lilith: P.S.: Tobě další ST za to, že jsi ta slova napsal, nedávno jsem dávala mému zesnulému kamarádovi Liborovi báseňku přímo do rakve... uf... je zde na modru... tuze jsem brečela... není to snadné...

Lilith: Zemřel mi nejdražší člověk na světě, zemřeli mí kamarádi... jsem smrti v mém zaměstnání každý den blízko... a jsem s ní smířená, až přijde, bude mou útěchou, že se potkám se všemi, co mi odešli... Sioraka jsem znala jen z jeho děl, třeba se s tam s ním jednou taky potkám, popovídáme si, ale alespoň ho už nic nebolí... i když paní smrt přišla moc brzy... ale má hold svůj plán... každý jsme někdy na řadě... kdo ví... lépe nevědět
ST pro Sioraka na poslední cestu

zenge: Mám napsáno mnoho o smrti,
řekl bych, že jsem otrlý, ale vždy
když někdo známý(a Sio pro mne byl)
odejde mám duši sevřenou
a brečel bych jak děcko
Ať mu je nebe Libresácké peřinou lásky
a vy Velká čtyřko se držte!!! atd...
a vůbec...;-(
zengebuš

Kajuta: Byl to sympaťák.

Špáďa: Paulmatthiole:
Pavle, dík za zveřejnění lidsky silných a šlechetných slov společného přítele nás všech, kterému Bílá měla pomoct v boji s Černou, ale nakonec to raději vyřešila matem svého chráněnce.

Milena: Siorak byl baječný chlap, I když jsem ho neznala osobně, nikdy na něj nezapomenu.

divoženka1: Nikoho z Vás osobně neznám a no prostě jste mě rozbrečeli.

vavaoko: Netušil jsem, že se Siorak vydal na druhý břeh. Je mi smutno, jako vždy, když odejde fajn člověk. Já jej zńal stejně málo, jako ostatní lidi z Libres. A osobně jen z Počátek. Ale bude mi tam chybět, ten chlap.

Paulmatthiole: Dovolil bych si sem vložit jeden svůj výtvor, který tu kdysi Sio četl a komentoval...

Epitaf

Než včera zemřu
řítím se vzad
a sekundy ztrácím
jsa stářím mlád

V nahotě obestřen
dlí horký chlad...
či v mrtvém životě
nocí dne snad?

Ač slepý uvidím
má zápory klad
čeká mě vzápětí
jen vzhůru pád...

Současně bych si dovolil - naprosto výjimečně - dát sem kus naší konverzace prostřednictvím zpráv na LIbresu:

Pavle, dík za solidaritu. Popravdě, jsem tak trochu filosof, beru to stoicky. Lidé žijí 100, 90, 80 let ale někteří také 10,20,30 let a já na tom Žluťáku takové potkávám. Neberu to jako nějakou nespravedlnost, vždyť už mám něco za sebou a mám pocit, že je to ta lepší část života. :-) Stáří také není lehké.
Smrti se nebojím (i když mi to nikdo nevěří), není zlá. A bezmocní jsme proti ní nakonec všichni. Ke konci to může bolet, ale je potřeba něco vydržet. Hodně mi pomáhá, že jsem v mladším věku hodně pracoval se svým Egem, četl jsem knížky o józe, hypnóze atd. a také si to vyzkoušel na sobě.
Mrzí mě ta ztráta sil, která souvisí s otravou chemoterapií, jinak jsem vcelku v pohodě.
Pokud se sejdete na rudou mízu, připijte si i za mě, bylo to fajn, když jsme dávali dohromady Libres, bavilo mě to a to i z toho důvodu, že u toho byli dobří chlapi.

Jj, rozumím tomu - však se léta pohybuji v oblasti bojových umění a se smrtí nemám problém. Patří k životu spolu se vším, co přináší.
Abych byl přesnější, nemám problém s tou svou vlastní, mám potíže se smiřovat se smrtí u jiných lidí, slušných.
To si piš, že si připijeme. Všichni, ksakru.



Tehdy jsem měl na mysli celou "Velkou rudou pětku", která zakládala Libres. Sio už na ten sraz nedojde, ale my čtyři zbývající se zařídíme podle jeho přání.

jc senior: Ve vypjatých chvílích mě opouští smělost dát do veršů vlastní myšlenky. Uchyluji se tedy k mistrovi:

Bezlistým steskem nebe zašumělo,
vrátil se básník, který odešel,
a hledá mezi spícími své tělo.
Jak leskne se dvé starodávných skel
...
(F.Hrubín)

kasparoza: pěkně řečeno, pěkně myšleno. Drž se.

básněnka: Co napsat, že jsme se trochu znali? Co napsat...tak sbohem, milej Sio...budu vzpomínat na tanec Počátkový, na smích podpořený slovy...na básně jdoucí z duše, vzpomínat se má i na modré tuše...

Špáďa: Přestože jsme se znali jen z modra, párkrát slunná Valcha, stačil jsem Tě za krátkou chvíli poznat i blíže jako přívětivého a milého člověka s otevřeným srdcem a slovem pro každého, kdo uměl naslouchat. Proto je mi tuze líto, žes odešel tak příliš předčasně a nezaslouženě.
Od teď k Tobě, drahý Sio, můžem už jenom do modra, a žel, spojení zůstalo pouze simplexní.

René Vulkán: Vzpomínám na niterný rozhovor v Počátkách.

Odpočinutí věčné dej mu ó Pane a světlo věčné ať mu svítí, ať odpočívá v pokoji.

Amen