Mirka Hedbávná

Mirka Hedbávná: Bastete, jasněže rozkvete krajina barevplná...

Mirka Hedbávná: krásně si čtu Tvé řeči moravské, dobře je, dobře

Bastet: Žebyšeď? Možná teď, ale jarem krajina barevplná a chleba, chleba též...

kvítek: cimbál a rosička, STruna a písnička... jako bych sa domu vrátila, na cimbál paličkú a za rosy s pěsničků, dobře bylo, dobře

krizekkk: Mirka Hedbávná: Já nevím... :)

Mirka Hedbávná: Ale jinak díky, taky Tě moc ráda čtu, ač se to asi nezdá?

Mirka Hedbávná: Tož, jestli toužíš po krajině po chlebu toužící, vyčkej do srpna, možná října, až klasy kosa skolí...:-D

krizekkk: Mirka Hedbávná: No, líbí se mi ta krajina po chlebu toužící...A nejen.

Mirka Hedbávná: Asi znáš cimbál:-D

krizekkk: Líbí. Moc. ST

Špáďa: Pověz mi člověče, kde jsou ty časy,
kdy z tvarů bukev dýchlo na mne srdce,
podpisem živým býval její ret!
Či z písmen kostrbatých rovnou jsem byl zdrcen,
aniž bych dopis rozervaný čet.

Dnes moje touhy náboj v čipech hasí,
zavináč voní jinace než sleď,
nemám strach z kaňky, byť prst je trémou zpocen...,
vzpomínku na hrot jen z kalamáře tasím
a růži z aršíku lepím dnes naposled.

Mirka Hedbávná: VELMI SOUHLASÍM, taky to nevzdávám...

Bastet: od chvíle, kdy jsem poznenáhlu přestala psát rukou, píšu rukou otřesně. Písmena si dělají, co chcou, anarchie, nelad a neřád v tom je. Ale já to nevzdám, stejně jako počítání zpaměti...

Mirka Hedbávná: Uf píčeš?
A že pero LAMY?
Neobejít se bez klávesnice je úplně současný. Jen je potřeba napsat onen první nádherný a osobní dopis...jupí!

René Vulkán: píču inkoustový perem LAMY. Moc hezky se drží, má pěknej tah.
Ale bez klávesnice se neobejdu.

Mbonita: jsem klasik...dopis psaný rukou je pro mne dar, je v něm totiž vložen kus duše toho,kdo píše
a jinak píši zásadně rukou...básně..nejraději tužkou a perem ráda kreslím..:-)

vavaoko: Občas něco napíšu. Pro radost. ST

krizekkk: ST*

J.F.Julián: ok

myšlenka pouhá: :-) lidi víte co je na tom nejhorší.. už i kroniky se píšou elektronicky... to je úpadek.. :-)