Lilith

hloubavá: Obraz - duše odraz...

Ardina: Jsem v úžasu nad tou krásou, ST a záložka!

Kajuta: moc pěkná, sic smutná. rád jsem se tu vrátil. .)

básněnka: tápu v tom obrazu..jdu prý jen po vzkazu...

Lilith: Kajuta: Děkuju za krásné veršíky, poeto :-) nojo, trochu jsem se zasnila... ;-)
Díky moc :-)

Kajuta: Jako chmýří pampelišek
kolíbka z vod něžných břehů
srdce slunce z bronzu plíšek
daroval a vložil
něhu

ST a záložka, jsem si musel trochu zaimprovizovat. :) Je to abstraktně snově tajemně pocitově krásné...

z modra nebe snesly se housle
harfou milostně obtáčené
měnící se v akordy pokroucené...

úžasné, ale to celé dílo ve všech svých jemných odstínech

krizekkk: Čéče, někdy se prohlížím zevnitř a vidím to úplně stejně. :)

la loba: St už jen anotace mě dostala smrtka má být veselá

E.T.Jane: Kostra nahání hrůzu..ale tvoje obrázková působí tak vesele.. Prostě první kostra, co na mě působí sympaticky :) *

Ardina: Kdybych měla hádat, kdo tohle napsal, věděla bych hned o)))

Lilith: HANKA: Tahle se na tebe bude i ve snu usmívat :-))
Děkuju :-)

HANKA: No, no, no, no,o koSTrách už ani muk,nebo se mi bude o nich zdát..:-))

Lilith: Květka Š.: Konečně klid :-) Děkuju

Květka Š.: A tam si lehla
ani se nehla
chvíli nechrastí
spí...:-)...
ST

Kajuta: Lilith:
vrzy, vrzy?
ještě je snad brzy. .)

Lilith: Kajuta: Ale bude z tebe kráásně melodicky rozvrzaná kostra ;-) pardóón :-)

Lilith: Kajuta: :-))) odpuštěno... a skeletonek se usmívá a zubama zacvaká ti ďíky :-)

Kajuta: P.S.

kvílivý vrzot bolavých kolen a ramen - to mi někdy připomíná pošichtové stavy. :))

Kajuta: Víš co je maximální hluk?
Kopulace kostlivců na plechové střeše...
Víš co je maximální ticho?
Když přestanou...
A víš, co je maximální drzost??
Když zase začnou. :))

Budiž mi odpuštěno, tímto se omlouvám všem kostrám, kostřičkám, skeletonům, případně i jejich kloubům, chrupavkám a příbuzným ze vzdáleného kolene. :)
ST střevu jejich básnickému. A zakládám si ho. :)

Lilith: básněnka: Zvědavá? Nepovím... a děkuji ;-)