Venuše

Venuše: jitka.svobodova: děkuji ;)

jitka.svobodova: líbí se mi......ST

Venuše: krizekkk: snad tě uklidní, že ta výzva není určená každému z kolemjdoucích ;)

krizekkk: Venuše: Já v ní nejsem. Já jí jsem. ;-)

Venuše: krizekkk: :-D ty aby jsi zas nebyl v opozici...tak dobře, zatím jen vyprávěj...

Venuše: vavaoko: děkuji...

krizekkk: Nechci. To musím chtít sám.

Mbonita: velmi ženské poetické sdělení:-)

vavaoko: Líbí - ST

Venuše: mutil: Vrásky jsou krásné, když je někdo umí nosit! Díky!

Venuše: krizekkk: Já to také nevím, jen tu touhu v lidech cítím...někdy se ale zdá, že ta ,,touha,, má kořeny v pocitu, že tím si vyžehlím svědomí, nebo zlepším pocit ze svého jinak ,,nepovedeného,, života...

krizekkk: Já nevím, jestli je v lidské přirozenosti touha pomáhat.
Ale chápu, co jsi tím chtěla sdělit.

Venuše: Paulmatthiole: Tedy, moc děkuji za čtení i za komentář. Souhlasím, že je to ožehavé téma. Ostatně mnoho žen, tvořících láskyplný domov se cítí tak nějak nepatřičně. Jako by nebyly dost dobré, když nedobývají svět, nepodnikají atd. Ale ,,pouze,, pečují o děti, dům rodinu a chrání její mír...je to málo? Jistě ne, ale jak píšeš, takové věci dnes společnost neoceňuje.
Moc si vážím, každého, kdo přečte tak dlouhý a nedokonalý text! Takže vřelé díky i tobě!

Venuše: Tomáš: Děkuji za komentář...básniček se určitě nevzdám :-)

Venuše: Tara: děkuji, že jsi četla tak dlouhý a nedokonalý text :-)

Paulmatthiole: Nadnesla jsi velmi zajímavé téma. Na Libresu (a nejen na něm) je, bohužel, trochu škoda, že se čtou více básně než úvahy či povídky.

Ale zpět k dílu jako takovému: já se domnívám, že doba příliš nepřeje takové té, abych tak řekl, „skryté práci“ pro své nejbližší, a to proto, že jednoduše není na veřejnosti vidět, což nelze říci o charitativních záležitostech, které se dostávají do trochu jiného světla, pokud je na ně nahlíženo z úhlu, jaký jsi předestřela. Ano, jasně – pomáhá jinde (borec)… a vlastní rodina skomírá (to se nikde nepíše, ergo není problém).

V jakémsi komentáři jsem nedávno napsal, že si tak občas všímám, jestli roznašeči letáků neziskových organizací či nábožensky zaměřených publikací pomohou ženě do dopravního prostředku s kočárkem, případně zda pomohou starému člověku. A je lhostejné, jestli to prostě nevidí nebo vidět nechtějí. Pokud ne, nevážím si nejen jich samých, ale ani organizace, kterou prezentují.

Možná by se zde hodil (ač se považuji za ateistu) k zamyšlení citát z trochu jiného soudku – z dílka Nikose Kazantzakise "Poslední pokušení"... kniha byla umístěna na index a autor byl exkomunikován:

„Ach, ubožáku, Bůh není v klášterech. Bůh je v příbytcích lidí! Kde je muž a žena, tam je Bůh. Kde jsou děti, starosti, vaření, hádky a smiřování, tam je Bůh. Neposlouchej kleštěnce. Pomlouvají to, co nemohou mít. Skutečný Bůh je ten, o kterém mluvím já, domácký, a ne klášterní. K tomu se modli. Ten druhý je pro kleštěnce a pro lenochy.“

Tomáš: Ta úvaha Ti jiSTě dala velkou práci,
však více na básně jsou mnozí "libresáci"...

Tara: Dobráúvaha: ale já bych stejně jela, být mladá... ST

krizekkk: Jo, sousedi... ;-)

krizekkk: Tak to jsi ještě nespala vedle mě, když se vrátím z putyky. :-)