Líbilo se

zenge:
neděli co neděli
mívám já jí v posteli
pak jde se mnou do kostela
po kostele na tři s pěnou
skoro už je moji ženou
a co dodat včil?
Pánbůh to tak zařídil
ST

básněnka:
pro blázna z planety Země ..ST

šuměnka:
tak tohle jsem musela dát 2x po sobě...
a asi se ještě vrátím, to je hodně na zapnutí mozku, srdce i nitra - a to mám setsakra ráda...!!

hloubavá:
A taková to byla láska!
Teď zbytek kostí
v kafilérce praská
a masíčko -
již dávno proměněno -
opuští tvoje statný tělo!

Hazentla:
zdá se mi nečestné a nesportovní psát komentáře o tolik moc hodně lepší původních děl :)))))
A jinak :-* :-*

gabkin:
ó hosana...... brácha dej vědět... až pořídíš si klokana.

gabkin:
a co je na tomto dílku pro mě nejcenější ? že si přátelé mohu přečíst něco, co mě něco říká.....
Když oni tihleti autoři z vyšších pater někdy píšou cizími slovy pro neznalé.
Jo, Šuměnko..... konešně zase diamant, co se mi trošku lekne a já si mohu hrát s pokladem..... když já někdy nevím, co to mám v ruce za skvost..... a ostatní si broukaj.... pěkný kousek.....
holka, já ti mám radost.... jako když jsem tě na literu objevil. Zase jsem něco od tebe četl.

Verena:
Hm....četla jsem a četla a konec stále v dálce....je skákavě smutná, ale...nedokážu to popsat, je v ní víc. Není možné ji přečíst pouze jednou...je v ní skrytá krása.

labuť:
U Tebe nacházím zvláštní moc
se slovy nakládáš jak s pírkem ptačím
V lehkosti veršů a barevnosti slov
si zlehka a krásně potom kráčím

krizekkk:
st
Jdeš s plným žaludkem
tu potkáš žebráka
zasažen předsudkem
nad vámi oblaka.

Kroky měří maloměsto
tam jdeš ty, on tudy
ač jste oba lidi, přesto
každý jste ten druhý.

Dota Slunská:
Ještě donedávna jsem nevěděla, že ze spaní jde zívat:)), v tvý básni taky člověk občas zalapá po kyslíku. Nad tajnou duší v skříni tedy hodně.

jc senior:
podzim již zní ouverturou
co vítr zpívá z polí, měst,
za poslední sena fůrou
listí zdobí okraj cest

okraj cest již zdobí listí
nostalgii hlásí tma
při lampě lze verše čísti,
ozim prý už sít se má
**

jc senior:
než příjdou dny, co nestřídají noci
ze spánku dosud budí jitra kocovina
když v předklonu se hlava nezatočí
a ruka, třesu vzdor, džbán udrží vína

neříkej to, prosím – já to totiž vím
že k cíli blížím se krokem opilým
**

šuměnka:
Špáďa:
Myšlenky do úvah splétají
útržky z léta, jí-
mavé a vůbec se tím netají,
že padaj´, krouží, létají
když člověk ducha léta jí
moudrosti knih, co šeptají…:))

jc senior:
zemi vraťte nazpět zemi
a rozum do povznesených hlav
ať s nadšením a se svícemi
odmítnutý shromáždí se dav

moudrost vraťte zpět do školních lavic
sílu správnou ať mají knoty, mosty
nebojme se zaprášených tradic
bez frází o růstu vzdělanosti

do prvních až ráno vzhlédne tříd
žel, letos prvně bez patelek
tu zvědavost tam zkusme nesetřít
bez čekání na spasitele
**

jc senior:
kam vsuneš kůtě na žebříčku hodnot
jeden ze sta když je možná výš
zbytek pak jen křížky kreslí do not
a ve skříních hledají svou skrýš

pruh světla sotva projde do soukromí
kde k vině nehledá se regres práv
do nebe nerostou však žádné stromy
a nemlčí věčně tisícehlavý dav
**

tulkava:
"bojiště jednoho dne zmizí pod růžemi" => asi to je mým rozpoložením,ale působí to na mě velmi silně...je tím řečeno vše.......ST......

labuť:
Právě obyčejnost a lidskost nás dělá krásnými a silnými pro pomoc druhým...

Mbonita:
šnůra má plna pochyb je
naděje prý je, že...mne
osvítí slunce dlaní
bez mozolů však ne
živote...jsi tak drsně krásnej
až mi bereš dech
a vyháníš slzy na pastvinu citů
prý se tomu říká milovat
na kamenný základ vrat
stavím svíci srdce co hřeje
má sílu tisíce erupcí
i závějí ,kde iglů něžných kroků stojí
dobrotě tvojí
nastavuji tvář...a ona hladí..

jc senior:
poledne na šňůře přiblížení
kdy na kolíčkách zachytí se vrak
kusů slov co v tuto dobu denní
pro ego chvíle přines plameňák

večer zvedne slova po útlumu
ta vítr přes den stočil do grimas
teď v přetlaku, jak zápasníci v sumu,
pro ranní závěs vyžehlí se zas
**