Líbilo se

čubík:
zenge: Siorak: labuť:
Láska je míza
našich těl
i duší

však někdy se k nám
hluchým
nedobuší.

zenge:
těch 5 písmen
dnes i dříve
pro naše milé
z Jablůňkova ... z Habeše
Ať jsou stále nade vše!
ST

zenge:
kdyby bylo v hlavě zipu
na výměnu mozku
kolik cipů tu od Řípu
složilo by kostku
Rubika?
..vím ale to se neříká:)

STálé

CULIKATA:
Jo tak takhle to bylooo:-)))

Siorak:
Těšil se
na slastnou
křeč

Prozřev
ztratil chuť
i řeč

Siorak:
Skvěla, ale přesto. A já celou dobu přemýšlím, proč nešlo udělat tu intubaci. To jste nezjistili? Asi by to i pacientka měla vědět, pokud půjde na nějakou další operaci? Proč ta hlava nešla zaklonit? A co bylo v zásobníku, kdyby třeba ten éter nebyl po ruce? Uvažoval jsi i o tom? Ja nevím, jsem laik, ale co třeba naříznutí průdušnice?
Že anestetik, který dělá samostatně a neví, co udělat, když mu selže intubace neví co dál ... to je hodně nebezpečné ne? Umím si představit, že by ta povídka byla obohacena i o další úvahy, které by ji trošku pocukrovaly a nabyla by na dramatičnosti?

Paulmatthiole:
Ano, u textů občas i usnu - bohužel u těch vlastních :-D

Paulmatthiole:
Co všechno se skrývá v tom jednom slově... u sta hromů, jak se to tam jen může vejít? ST.

Paulmatthiole:
Obrazy zachycují ve své podstatě vše od života po smrt, vyvolávají otázky, dávají odpovědi... které se mohou lišit podle toho, kdo se na ně dívá... ST :-)

Paulmatthiole:
Vzpomněl jsem si na motýlí farmu u Františkových Lázní... nádherní tvorečkové... ST :-)

Paulmatthiole:
Kurník, to auto podléhalo přírodě větší rychlostí, než jakou se pohybovalo :-D ST :-DDD

bameka:
Všem: Potešilo mě, že jste se zastavili a dík za komentáře. Mám pocit, že bych měl napsat krátký dovětek. NAŠTĚSTÍ, v tomto konkrétním případě se jedná o smyšlený příběh. BOHUŽEL, po celém světě se odehrávají lidská dramata, jimž se tento příběh dost přibližuje. Povídku jsem pojal jako vzdání pocty všem, kteří potřebným dávají naději na podstatné prodloužení života.

čubík:
Liška76: ...ty zrzavé potvůrky mi neva...:)

Maura:
Psavec: jenomže ty máš duši tak velkou, že nevím, zda na to tak skromná básnička stačí, aby ji pohladila celou. Jsem ráda, že jsi, Psavče.

Verena:
jak rosa na růži
nesměle nahlížím
do tvé básnické sbírky...

Kapka:
Co je ti na něm tak nemilo
nedovol aby tě strašilo
odemkni duši, vyžeň stíny
pohlaď ho, odpusť jeho viny

čubík:
Z nehezké housenky
krása motýlí

když na mě usedne
nedýchám
na chvíli.

čubík:
...spal jsem tam v létě pod širákem, když černá zvěř se hemžila, ale měl jsem kliku...

Květka Š.:
A ráno
s láskou se díváte do očí
proč se pak s vámi
celý svět zatočí?
Potom ji obejmeš
spolu se splétáte
jako dvě rostliny
vy k sobě patříte.♥.♥.

Siorak:
Halt, byl to horňák ...