Líbilo se

Elisabeth.S:
Gándhí: Pokud to není překlep tak ujišťuji, že jsi mne rozesmál a úsměv to je lèk:-DDíky!

Marcone:
K smrti smrťoucí nesnáším v poezii verzály. Jenže... tady, jak je každý řádek umocněný tečkou, to kupodivu funguje. Každý jeden řádek si žije svým životem a přesto to je jako celek bezvadný. Rozhodně za S. Tip
Početl jsem si několikrát.

Lilith:
byron: Jen do mně! :-)
Pravidla znám, ale často schválně nedodržuji a timto stylem jsem psala už vickrát... Což třeba to jen tak nazvat nevyjádřený podnět? Ve škole jsem měla ze slohů dycky 1. A párkrát je četla před třídou. Že bych byla taková trubaňa? Možná jsem ;-) A jako malá rebelka si píšu jak mi zobáček narost. ;-)
Proč by to nemohlo být vyjádřeno takto? ;-)
Diky moc za.zastavení a tvůj čas :-)
Zamyslím se nad sebou ;-))

Kajuta:
František:

Uprostřed ledna vzbudila se moucha.
Jak brzy bude smítkem netuší.
Do světla, do skel povzbuzená bouchá,
A zavrtává se mi do uší,

Do boltců omrzlých, a bílé stíny studí,
V ledových pouštích, tam jsou lvi,
Jásotem jejím se krystaly hor budí,
A tají v zrcadlo, jež v slepotou se skví.

(Tonda Brousek)

Nikdy a nikde jsem neviděl velké písmeno po čárce, od té doby už neřeším co je a co není v básnění přípustné, ať už vázaném, nebo kor ve volném verši. :)

byron:
Sám se nestraš a přijeď na Vysočinu...od lidí daleko, uzený, rum, gulášek...
...:-).
ST

byron:
https://www.youtube.com/watch?v=_oCCB_sYVUI
:-))
ST

Ringo:
Človíčkové ( mají poměrně často rádi čardáš v ložnici... ;-)

Ringo:
Přestat myslet na staré kosti by mohla pomoci mladá kůstka. Ale to – pokud vůbec – většinou netrvá dlouho...

Kajuta:
vavaoko:

Děkuju Ti, milý vavaoko, nijak to nehrotím, ale říkám si, hlavně si to užít. Aby se na to mezi těmi všemi pravidly taky nezapomnělo. Umět si to náležitě vychutnat. :-)

vavaoko:
Kajuta: Máš recht, poeto. Pro mne je jedinou nutností to, aby se to líbilo. A nejen mě. To ostatní jsou pravidla, kterými se řídím jen tehdy, když se mi to hodí. Jsme amatéři.
Máš můj Super Tip

Kajuta:
František:

Děkuju ti za návštěvu, milý Moliérův hrdino, já si čtu nejraději v klidu a pomaloučku, rituálně, nejlépe u čaje a užívám si to. Je to pro mě vzacnost. Masovost a rychločtení mi nic neříká, ale nic proti gustu. :-) Klidně pokračuj, jestli v tom nacházíš nějaký smysl a já si budu dál psát, jak uznám za vhodné. Proč? Protože můžu. :-) Spousta lidí řeší třeba čárky, někdo říká, že volný verš má být zcela bez interpunkce, jiní zase říkají opak. Viděl jsem básníka, který sekal čárku na konec každého řádku a nový začínal velkým písmenem. :-) A abych pravdu řekl, je mi to docela jedno, když si ji budu chtít dát třeba na začátek řádku, tak si ji tam dám. :-)

František:
Jako hrdina Moliérovy komedie si nejsem jistý jedná-li se o poezii nebo o do úseků rozdělený prozaický popis. K pravidlům, která zmiňuješ, bych podotknul, že podle poetik je nositelem rytmu u volného verše intonace. Ta veršová se nemusí krýt s větnou (ale samozřejmě může). Pauza uprostřed delšího vázaného verše (může být i pohyblivá) vznikla proto, aby se interpretům umožnilo dýchání. To logicky platí i pro volný verš. Poetiky k tomu praví, že intonace u volného verše je dána jeho stavbou a dělí jej na dva zvukově odlišné úseky. U vázaného verše může vhodně zvolená pauza změnit, dokonce i obrátit smysl verše, aniž by se změnilo jediné slovo. Nevím, jestli to platí i u volného verše . Vývojem volného verše v posledních 80 letech, kdy se básníci v defenzivě snažili přiblížit poezii k próze, došlo k jeho značné destrukci. Přispělo k ní i rychločtení. Dnes se mnohdy nečte po verších, ale po chuchvalcích. Omlouvám se, naplkal jsem toho ...

Kajuta:
Hazentla:

Lidově řečeno, píšu jak mi zobák narostl a náramně si to užívám, pravidla volného verše jsem doposud nikde neobjevil a děkuju za nakuk. :)

Hazentla:
Teď jsem to psala Taře... obdivuju schopnost psát volným veršem.
Kor když si to člověk musí číst třikrát, aby se ujistil, že to opravdu je volný verš...(je, že?)
...

Ringo:
Dlouho jsem sbíral odvahu k vychvalování (málem jsem ze své zbabělosti pukl vzteky jako kulička pámelníku), ale nakonec se mi to podařilo. Takže chválím.

„Hrdličky se tísní na plotě

jako perlový náhrdelník.“

Dalším vhodným opeřencem vzhledem k typu šperku by byl i krkavec. (mrk)

Hazentla:
Volný verš je pro mne taková zvláštní kategorie. Něco jako řízení auta.
Člověk by řekl, že to je strašně snadný, rýmovat se to nemusí, prostě tam tak jako naházíš, kde co tě napadne.
Ale ono je to ve skutečnosti těžký jako prase, napsat to, aby to tak ležérně vypadalo a přitom, když čteš pozorně, vidíš, že každý slovo má svoje přesné místo.
(Já to třeba neumím a proto obdivuju každého, kdo to umí, navíc dobře... řídit auto je úplně ten samý případ :D) ;-)

Lenka pomněnka:
Gándhí: Dám je pryč, taky se mi nelíbí ????

Ringo:
a jako předvoj posíláš vycvičeného pavouka na obojku,
který čenichá

Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že drezura tarantule je svinsky těžká věc… ;-)

Ringo:
Lil, ty přece nelelkuješ, nýbrž lilkuješ. A tím nemyslím, že například sázíš brambory. ;-)

M.A.Rek:
byron: Ringo: René Vulkán: Myslíš spáchat nějakou hodně velkou blbost? Třeba s takovouto poslední slokou:

Však ty broky, pozor na ně!
Pár jich vplulo
s „kachnou“ do trávicího traktu.
Cesty broků, jako ty boží
nevyzpytatelné jsou.
Kdo mohl tušit kam se uloží?
Dozněl hukot v kládě
zastřelil kamarádku
při souloži, při tom aktu.