Líbilo se

byron:
Máš recht...a někomu u toho i stojí....:-).
ST

Špáďa:
Elisabeth.S:
Když zavane láska, jukni,
zdali ti též zvedá sukni. ;-)
Ne-li, rety lehce mukni,
pohledem jej v srdce ťukni.
Slepý je-li, radš ucukni.

byron:
Na poli nad lesem. Je zima, čerstvě napadlý sníh křupe pod nohama. Obloha temná, prostříbřená paletou hvězd a Měsíc v úplňku je tak nízko. Zastavím se...ano, já znám ticho...
ST

Elisabeth.S:
Do STébel trav
stříbrem oděný
měsíčním svitem
Něžně jak od ženy;-)

Elisabeth.S:
Pod poDTelí sprcháč..to asi byla rychlovka:-D
Bezva;-)ST

Ringo:
Poznámka se na rty dere –
manžel vládne špatným pérem,
žena si pak do Stromovky
odskakuje na bokovky. ;-)

Ringo:
Jana myslí na Elišku,
vnučku s trojím prapra,
přeje, dává vkladní knížku,
dívka zařve „sakra!“

Neděkuje ani vlažně,
zlost a vztek se melou v ní:
„To nemyslíš, babčo, vážně,
jenom čtyry melouny?!“ ;-)

(Dnes má první jmeniny i jedna z našich koček.)

Ringo:
Jak se chová, to je hrůza,
po právu se zmítáš v zlobě,
tahle velmi sošná Zůza
všem už dala, jen ne tobě... ;-)

Kapka:
Koukali se spolu v parku
na měsíček, na polárku
užili si lásky hrátky velice
smutný muž ji poslal zpátky k mamince :-) ST

M.A.Rek:
Nemá čas, psaní ho baví,
tak to aspoň ženě praví,
že píše smutné romány,
zatím je u veselé Romany.

M.A.Rek:
Věčné inspirace, věčný ST...

Marto, Marto,
kdybys byla sečtělá,
možná už bys věděla,
že ji máš i na to,
ach, Marto, Marto.

S Jiřinou, Jiřinou,
žádný pohyb, ani muk,
podlehli jsme krásné hře
na blanické rytíře
s Jiřinou pod peřinou.

Alice, Alice,
za novy měsíce
přítulná je stále více,
aj, už ví že já nejsem on,
rudne vzteky, rudnou líce.

Eva, ach ta Eva,
byla samá něha.
Je stále samá něha,
ale s jiným lehá,
no, snad to neva.

byron:
Pokud nikoho nezajímá, že by jsi to tak nechtěla, tak to, že jsi o tom napsala, je dobrý začátek. Teď to zajímá pár básníků, kteří si přečtou tvou báseň a třeba k tomu i napíšou nějaký komentář:-).
Ukrývání je běs, který z nespánku krade i světlo z bdění. Lék jsme my sami...najít rovnováhu, tělo, duše...nebát se a jít. Bez skrývání...
ST

M.A.Rek:
Starostí fůra,
ve vztazích, s prací i bezprací,
s city, láskami i bezláskami,
s nemocí i bezmocí, a též s mocí,
sám se sebou, víc, jak roky jdou,
sžíravé ty starosti housenka sžírá...

... a z housenky stane se noční můra.

Ta noční můra
kol svíčky mámení si poletuje,
plamenem lákaná, již v ohni zaplane,
škvaří se a svíjí, agonii prodlužuje,
v mukách padá, a v popel se mění,
tak proč starostem konec není...

... a dál hlavou plane noční můra?

Nejsi v tom sama. vypsat se z toho je ST.

Kapka:
Zrušit všechny boleSTi
tu moc kdo by měl...
Pak by možná o štěstí
nikdo nevěděl.
Trochu jsem to zamotala,
tak asi takto:
„Bez bolesti by člověk nepoznal radost“ — John Green

Kapka:
Ringo:
Zní mi v hlavě netence
ty a ňáká demence?
To by byla urážka,
spíš připomínáš raráška :-)

Ringo:
Já jsem se nejdřív vyděsil, že vzteklá babička udělala vnučce modřiny, protože byla bábovka bez rozinek a víno místo červeného bílé.

Mimochodem já modrou také rád nosím, asi ještě raději než starorůžovou. ;-)

Lilith:
Jůůůů, tohle umět, krááása ;-)
Chci hvízdat! Japa se to správně dělá? Přivedla bych nejraděj pár lidiček i zvířátek zpět, když by však chtěli :-)
ST*+Z tvým milým veršům, je to kouzelnééééééé!
Psst, čtu si znovu a znovu ...

Špáďa:
Jo, jo, rád se tu s tebou přátelsky masakruji... ;-)

Lilith:
Kajuta: Děkujíkuji moooc, že jsi mou malou vzteklinku četl, jsem člověk pozitivní, ale někdy mě celej svět prostě sere ;-)

byron:
Věčně tu být nemůžeme, však on toho za sebou zanechal dost. Čest jeho památce a klobouk dolů před tím, co dokázal!
ST