Líbilo se

Kapka:
Ringo: Ty mi přeješ přeješ pěknou věc,
supa na rameni, ale možná nakonec v miláčka se změní :-)

Ringo:
Kamaráda Kapka volá,
obavy má malinko,
oba palce s přáním žmoulá,
ať vydrží ramínko.

Klíční kost však dělá křup!
Janina se nemá valně,
prudce přistál Josef (sup),
jistě nechtěl zranit schválně.

Přesto vinou opeřence
čeká ženu Krankenhaus,
nekupujme předem věnce,
na Libresu bude zas.

(optimistický smajlík)

Kapka:
byron: Děkuji za čtení.

Ringo:
Seniorce dal jsi košem,
ač máš jinak pudy stálý,
doma tě však za choroše
žena asi nepochválí...

Já tebe za dílko však ano. Klidně cestuj a bojuj proti nudě častěji.
Jednou jsem se pokoušel skládat v zubařském křesle, ale spíš jsem se složil sám... ;-)

Lilith:
Kajuta: Děkuju moc za milý komentík, její básně jsou tuze smutné, ale publikovala a dílo ji živilo, byť soukromý život byl plný práce a starostí o živobytí a psala po nocích, kdy se mohla v tichu zahledět sama do sebe... a také si psala se spoustou známých autorů...

Špáďa:
Nahá, teda, Švejk je všade! Leda, Švejk je všade. Tunilas emoce? Co?, Mesalinu?! Teda! Švejk je všade. Leda Švejk je všade. Tahán.

Emma Wallace:
Špáďa:

Můj pes by mě nekous,
kočka mručí pod fous.
A ten fešák z Rakous
ten mne vážně zakous,
Nemohu říct kam kous,
nebyl žádný morous.

Já mám vážně zato,
že to moje zlato
není jako bláto-
zato vždycky dá to!
A mě pomáhá to;-)
celkem stručně vzato.

A kde jsem já byla?
Do Rakous zabloudila,
abych si užila,
zase se vrátila...

na Librese veselme se ;-)

Špáďa:
Emma Wallace:
Kde se touláš, zlato?
Málem jsem měl za to
že tě z lásky zakous
fešák či pes z Rakous!

pavel 3,14159:
byron: Samozřejmě, byla by to nuda, nechat se jen vést... Mé motto posledních let zní:radši b aby se dělo negativní, než aby se nedělo nic. Tohle byla spíš taková hříčka, chtěl jsem se uvolnit a pohrával si s touhle myšlenkou jen tak, jako kočka s klubkem. Možná tak ta skladba zní trochu infantilně, ale to je možná účel.

pavel 3,14159:
drsnosrstej kokršpaněl: Právě tohle je téma, nad kterým jsem se zamyslel... Myšlení má i své výhody. Kdybych byl ten "debil", neznal bych poezii. A to mě na tom strastiplném smysluplném životě těší.

Gándhí:
STrč si houby, Kraku, někam
s prázdným košem supí
Trautenberku klobouk smekám
jdu na škopek z Úpy

Kapka:
Nepotkal tam medvídka? :-)
Hezké, ST

Kapka:
Špáďa: :-)
Až ty větry pominou
vystačíme s mikinou
zlepší-li se počasí
oblékneme kraťasy
:-)

Kajuta:
byron:

Něco mi padlo do nálady a lup, už tu byla malá básnička. Děkuju za návštívení. :)

Špáďa:
Mámy salva... a vlasy mám!
Sytá kosy, vysoká tys!
Šíšu ti tu skoro kmenem, koro k suti, tušíš.

drsnosrstej kokršpaněl:
nad tím jsem se zamyslel jedenkrát a pak se k té představě mockrát rád vracel... a jednu dobu si to i moc přál... ono... myšlení strašně bolí... někdy opravdu nesnesitelně... kor, když nevěříš ničemu jinýmu než sobě, jak už to my ateisti máme... a když si dokážeš svou nedokonalost i přesně předpovědět, ale ne už změnit...
jenže, ona ta inteligence je jako láska nebo jako jiné drogy... jak jí trošku okusíš, začneš ji mít rád, začneš ji chtít víc a víc, začneš žárlit na lidi, kteří ji mají víc, začneš ji kumulovat až do nějakého limitu, přes který už to moc nejde... a tady začíná ta patologie: už tu drogu chceš a nechceš zároveň, chtěl bys ji jinak, nově, v megadávkách, ale už to nepobíráš, rovnat to v policích trvá hroznou dobu, nikdo to moc neocení ... a tak bys ji někdy raději nechtěl vůbec - lituješ, žes do toho kdy strkal nos v moment jedna a kocháš se tím v moment dvě... jak čarovně krásné je pozorovat, jak někdo objevuje, učí se, moudří, že? tak, jako je stejně krásné pozorovat zamilované... proč je to tak hezké? připomíná nám to dobu, kdy ty drogy byly ještě nové, stavebnice z nich nebyla tak složitá a odpovědnost za myšlenky a city tak lehká poloprázdnotou... i ten rozum je dobrý sluha, ale špatný pán... a podřizování se rozumu - tomu se říká stárnutí, tomu se říká odpovědnost... hlavně za ty, kteří si prozatím (nebo "už" - jak píše Špáďa) mohou dovolit být lehkomyslní... debilové (psáno bez vzteku, lítosti, závisti nebo pocitu nadřazenosti... smířeně)

Špáďa:
Nevím, co tě přesně souží,
čím se tvoje žití ouží.

Přeju zdraví, ať zas slouží,
ať už se nepotkáš s louží.

Ringo:
Čekal jsem spíš něco o moldánkách Káji nebo Helenky... ;-)

Ringo:
Hrdlo s chlastem zasnoubil,
na mol přilez domů k ránu,
zdravotní stav na houby,
cítí se jak po satanu.

Lilith:
Ach, podzimní hřbitovy osvícené sluncem jsou tak tiché a tak zvláštně krásné, jak kdyby zesnulým bylo dobře v tom nádherném světle. Tak na mě působí v krásném počasí. V dešti je trocha tajemna a více truchlivosti a smutek mnohem hlubší bývá.
Tys to napsal tak úchvatně a melancholicky, jak to umíš jen ty…
a i já, byť otrloušek, mám šmourné mrazení… ;-) disticho je super!
ST*+Z a omluva za zpoždění mého přečtení a komentíčku, neb až dnes návrat z koncertního výletu, kde nebyla možnost nakuknout, však víš ;-)