Líbilo se

básněnka:
co nosí noc?

hedvábnou košilku s křídly nočních motýlků:-)

slyšíš ten valčík?..noční motýl v lásce znamená...

Ringo:
E.T.Jane: Tvuj komentík, E.T.Jani,
do tvárí mi cerven vhání. :-)

Ringo:
Dovolil jsem si k tvému vtipnému dílku sesmolit následující komentár:

Pan mol splasil usanku,
pozval na ni kudlanku,
horsí nezli molice,
tahle se jen modlit chce.

Trpí srdce toho mola,
dostal infarkt bez okolku,
odvezli ho do Motola,
meli radej Na Homolku.

Dopovím, ac mne to bolí,
zhasl jeden zivot molí... :-(

Ringo:
Já jsem predevsím rád, ze se v ceské básni po dlouhé dobe konecne zase objevilo hrozne opomíjené sluvko defibrilátor. To vecné prehlízení mi trhalo srdce.

Kajuta:
Věděl bych jak na démona
našel bych mu démonku
síly by se vyrovnaly
pili by mrak jak lemonku :)

Knoflík reset od zemičky
chvíli by se odvrátil
a démoní výdej sil
našel by si jiné hříčky .)

Bleskošipky změní směry
na, (smím li to říct), skákací
zem nezmačklá do plechovky
nebude pak plakací. :)

ST a Z
Líbí se mi muzika a možná, že samotná Země by si to nezasloužila, což se ale nedá říct o některých jedincích, kteří na ní žijí. Ale jistě by si nakonec poradila a bez nás (možná), mnohem rychleji, než tušíme. Díky za zamyšlení. .)

vavaoko:
Já mám pocit, že se jim to samotným také nelíbí. Ale co mají dělat? Opakování věcí dávno řečených je jistota. jistota toho, že to někdo ocení. Kdo? Ti kdo jsou příliš mladí na to, aby si pamatovali že to, co je jim prezentováno, už tady jednou (nejméně jednou) bylo. A potom ti staří, kteří si to nepamatují. A také naivní klaka, myslící si, že jméno rovná se kvalita.
Jsem rád, že jsem mimo těchto věcí. Píši si to, co Mě napadlo. Samozřejmě čtu i to, co napadlo někoho Jiného. A tak mi to stačí. Věci se mi líbí, anebo ne. Nepotřebuji, aby mi někdo říkal, co se mi má líbit. Asi tak.
Tobě ST

zenge:
vono je to těžký
ač člověk napíše cokoliv...
Nejlepší poezie je-
když si sedneš na pařez v lese
a nenapíšeš vůbec nic
dyť sou to jenom slova;-)

sailorr:
Hlavní cenu pro každého a noha dealera čehokoliv do každých dveří. Maxim Kravčuk jednou vyzkoumal, že nejkrásnější poezií je hluboké ticho souznění. Bohužel bylo tak neuchopitelné, že nešlo přihlásit do žádné soutěže o ceny. Ale on je Maxim stejně v jádru nesoutěživej, tak si ho nechal v sobě.

Kajuta:
Svůdná poezie. Píšeš čím dál tím lépe.
Tančí to tam. Voní. Žije.
Jsem potěšený, až to tepe.
Jedna hezčí, nežli druhá, těžko vybrat nejlepší,
líbí se mi celé trio, jak vysoké klasy ční.
Prvá jemná, impresivní, vskutku velký zlata kus,
opij sluncem se a zívni, v klasy lehni, jen to zkus. :)
Druhá sladce kutálivá, milé plodů spojení
hrušeň si větvemi kývá, vůní svůdné rojení.

Třetí, voní po jehličí
větrem ševel borovic
zen mi z teho všade fičí
klidně vyprávěj, dál, víc

ST a Z .) Moc se Ti to trio povedlo. Velmi půvabné básnění. :)

básněnka:
Já zase získala dojem, že je v módě umírání, na cokoli co tě bolí, výkřiky zhrzených manželek a tak podobně...asi obraz doby...

Hazentla:
Já to vidím spíš tak, že jakékoli oceňování (v podstatě čehokoli) je vždycky naprostým odrazem jedné věci – dobového vkusu.
V padesátých letech se oceňovaly budovatelké peachoviny a sociálně-realistické romány. Dle mého pak takové ocenění nevypovídá nic ani tak o kvalitě daného díla, jako o době, která toto dílo ocenila.
Člověk, který chce umělecky tvořit, pak má na výběr ze dvou možností:
a) přizpůsobím se dobovému vkusu a budu-li disponovat jakýms takýms talentem, pravděpodobně budu nějak oceněn. Otázka je, co na moje ocenění řekne generace o pár let dál, až se zase změní dobový vkus. To už mi ale bude vlastně šumák.
b) budu si psát po svým, tak jak já cítím, že by se psát mělo. Pravděpodobně se budu na sebe moc podívat do zrcadla a nebudu se cítit jako prodejná děvka, vysoce pravděpodobně mě žádné ocenění nečeká (leda bych se zrovna trefil do toho dobového vkusu), nejspíš se mi budou smát, že píšu nemožně, a možná mě někdo objeví sto let po mé smrti a bude si říkat: „ty jo, to byl borec. Škoda, že ve své době tak nepochopenej.“ (a nebudu první, ani poslední – viz Mácha, nebo třeba Emily Dickinson)…A to už mi to bude taky šumák.

Moc optimisticky to nezní tak ani tak. :)

Dota Slunská:
Někteří se tváří, že v poezii kašlou na trendy a hýří svobodným a nespoutaným životem a přitom by z ní vyvláčeli život nebo ji přinejmenším uskřípli do emočního vakua. Taky mám pocit, že často chybí úžas a převládá nucenost. :(

básněnka:
jen jestli Jidáš nebyl obětí...někdo to musel udělat, pro dva tisíce let prokletí...někdo je muž, co musel do svý duše vrazit vlastní nůž

Ringo:
Balkónek se s Julcou zrítil
(fuserina zedníka),
adrenalin párek cítil,
divze z obou nestríká...

Oddychli si Montekové
a podobne Kapuleti
„V háji jsou jen saty nové“
Veronou hned zpráva letí. :-)

sailorr:
Maxim Kravčuk jednou držel přednášku na téma " Co je vlastně psí a co lidské? " Přišlo mnoho posluchačů. Někteří poslouchali tiše, jiní se drbali za uchem. Jedni tleskali a další si hlídali míček. Bylo jich tam, pospolu a všichni spokojení. Jo, holt jako na správné filozofické přednášce.
a.j.

Lilith:
Básníkovo jarní snění zbásněné do snění
básníkovo vidění, viděno v jarním hávu
básníkovo štěstí, neuletí, jak vrabec z hrsti
básníkovo vzpomínková lavička je v aleji
básníkovou lodí se stává, je dřímavou nadějí
básníkova cesta štěstí odvane ho kdovíkam
básník brzy řekne: je to krásné, povím Vám

Jarní paprskové vlasy větve slunci do copánku učešou
je to krásné, povím Ti, básníku, jen dál jdi cestou svou
pošlu vítr do bezplachtí, snad lavičce plachty narostou
na křehkou jízdu do kdovíkam dva spolu odjedou
ST+Z :-)

divoženka1:
pod stromem se šumícími srdíčky
je milo zaSTavit se a schovat jeho liSTky pod víčky

krizekkk:
Za dva bodie. Doyle.

krizekkk:
Dobrá práce pane s kohoutem. :-) ST

vavaoko:
Člověk má touhu se vrátit. Nikdy se však nevrátí na totéž místo, odkud odešel. I kdyby jen vyšel za dveře a vrátil se. Vždy je něco jinak. Vše za tu chvilku zestárne. Jen o tu chvilku, ale již to nikdy nebude stejné. Čím delší dobu strávíme za dveřmi, tím větší změny najdeme při návratu. Čas je neuchopitelný. A proto jej nelze zastavit. Také jsem se párkrát vrátil. A vždy jinam, než jsem chtěl.
Přeji úspěch Tobě i Tvé knize.
A ST