Líbilo se

valerie:
a STačí přečíst pár milých veršů a je tak hezky...nade mnou modro bez mraků, přede mnou modro zázraků, píšeme si je pro radost, veršů není nikdy dost...

Květka Š.:
v pořádku míti nos
přivonět ke kytkám
a někdy chodit bos
a říkat já se mám...ST...

Kapka:
básněnka:
... i mě nohy bolí
létám myšlenkami
nenechám se skolit
namočím je v moři
už začínám balit!
Dík za návštěvu a úsměv.

myšlenka pouhá:
v prachu leží
otisky stop
bosých nohou
a polorozpadlých bot

mezi zrnky písku
zaschlé kapičky krve
jak přidávali do kroku
když bránili své milé...

to tenkrát bylo
dávno je pryč doba
kdy lásce se věřilo
a nevadila chudoba...

lidé dělali vše pro druhé tak jako pro Boha...

:) ST

myšlenka pouhá:
Bára: :) pravda je skoro vždycky krutá :))) tak někdy přemýšlím k čemu vlastně je :))) Děkuji

Mbonita:
připomněl jsi mi Tonyho Bíšu...

Lota:
.
nádech
a teprve po přečtení
výdech
.
jestli Ty nejsi příliš dobrej
vlastně už to vím
od začátku co Tě čtu
:)))

Lota:
.
tajemství, které větříme
vždy novou bídou pokoří
Bůh v tišinách se zjevuje
a zvědavý ho neuzří
.

jc senior:
jen nadávejte, dámy, více
jak moc vody je pro slepice,
že snad vlna z oceánu
šplouchla do vašeho stanu
*

Slávka:
Víš, Sio, když rosenka skrojí slzy, tak u mne zkrátka prší. Je to jen taková jemná metafora pro déšť. A klidně analyzuj, vždyť je to Tvůj svět :*). Papa a děkuji*

A vám, moji literární přátelé, děkuji za návštěvy. Příliš toho nenamluvím, ale věřte, že si jich moc vážím :*).

Slávka

básněnka:
lásko..tys klokotal a já zrála
povidla v hrnku
plotna rozpálená po ramena
a do všech strání
a že jich bylo
pro líbání našich poutí
snažil ses vplouti
bárka v klíně
potoky po setmění
palouky pro tančení
a holky opuštěné...
vím to
zůstávám?
kam až tě rozum žene
nebo nerozum... k ženě...

valerie:
moc se těším na tvoje malá pásma básniček, nacházím tvorbu vyspělou STylem i obsahem, moudrou, plnou pravdy, k zamyšlení a hlavně různorodou, někdy žasnu nad znalostmi, jindy nad schopností psát o všem, třeba o lásce, přesvědčivě, s nadhledem a s hloubkou v jednotlivých verších

j.m.:
Léto poskládalo mráček k mráčku.
Stíny ptačích křídel se na vlnce třpytí.
Semínka pampelišek letí na padáčku.
Usedají do trávy.
Jsou to slunce děti.

Léto děkuji Ti.

Stolenheart:
Souhlasím s Culíkem .. :) krásná, moc hezká, mořská :)

Dota Slunská:
Básnířčino vnímání zachytilo běžný okamžik poetickým a citlivým způsobem. Křehkost. Dojímá. Ráda tě čtu (to už se nezmění).

krizekkk:
Taky nosím maličké kalhoty, ale žádný chlapeček mi z nich nečouhá. ,)

Lota:
.
příroda umí hrábnout do strun
a lidské srdce se zachvěje pokorou
.

Lota:
*
teď vím odkud
ty žluté knoflíky pocházejí
už vždycky si vzpomenu na Tebe
až uvidím louku kde budou rozházeny
:)

Kapka:
Žádná hezčí není
nežli tahle střapatá
chytá slunko do sítí
má sukýnku ze zlata
(kousek písničky, našimi dětmi oblíbené)
ST!

jc senior:
...a louka, ta nezastírá
že milý je jí dětský dech
jdi kolem a jeden si nech
ten zlatý knoflík oficíra
:o)