Kupodivu to není báseň o mém rodinném štěstí (tehdy jsem ještě neveršoval). K této mě inspirovalo narození potomka kolegy z práce. Snad se případné čtenářky nebudou zlobit, když tuto moji starou "báseň" protentokrát věnuji Tomášovi. Vždyť ono "maminko" řekl nespočtu žen.

A zase jedna taková ... :)

Omlouvám se za chybku s četou.

Text, hudba, zpěv - Emil Mann

Bylo to obtížné,ale stálo to za námahu. Musím přiznat dobu, jelikož borec již nejsem. Bylo to před 5 ti léty. ALe- vloni mi chybělo na Praděd pouhých tak-10 minut. Jenže tam rozhodl poslední zpáteční bus. Ten by nepočkal ani minutu. To mě moc mrzelo.

Tuhle moji letitou věnuji všem studentům (lásky)

Poslech audioverze jen na vlastní nebezpečí. A omlouvám se za chybu v „Smeknout klobouk“.

Je vlastně soutěžní, ale chtěla jsem ji mít i tady. Vadí to?

zatím co se koupeš, umýváš si záda, na největší loupež ve mně se střádá, tak jako se dáváš vodě, vezmu si tě, já, já zloděj...

Nebyla to lehká doba,ale byli jsme skromní, chápali jsme proč to tak je.