míšenka s půlměsícem... Amor lovu, zásahu a války

V roce 1189 byl v Sadské u Nymburka vydán „Status Konráda Oty“ (1136? - 9. 9. 1191), jenž byl českým knížetem. Status, o němž mluvím, byl zákonem, nebo spíše jakousi kodifikací „zvykového práva“. Mimo jiné obsahoval i ustanovení o ordálu. To je vlastně Boží soud. Pokud nikdo nebyl schopen na základě důkazu určit vinu, či nevinu, nastoupil Boží soud. Souboj, zkouška ohněm, vodou atd. Konrád Ota toužil po vládě na celé Moravě. Když se toho dočkal, vzdal se titulu markraběte a odešel do Prahy. A byl to právě on, kdo spojil Čechy s Moravou. Ambiciózní, vzdělaný, bojovný a velice tvrdý diplomat Konrád Ota zemřel ve vojenském táboře ve chvíli, kdy se spolu s početným císařským a českým vojskem pokoušel dobýt Milán. Zemřel na mor.

Sea Flower v nesnázích

ale tož!

Český král Václav první, ( 1205 – 1253) byl, zdá se mi, tak trochu „pod pantoflem.“ Tedy pod ženským vlivem. V jeho případě tou ženou nebyla jen jeho manželka. Nejsilnější osobností v jeho okolí byla jeho matka. Konstancie Uherská (1180 – 1240). Také Václavova sestra Anežka (1205? – 1282) později zvána Anežkou Českou. Ta byla posléze i svatořečena. Václavova manželka Kunhuta Štaufská, či Švábská (1200? – 1248) nebyla veřejně příliš známa. Její vliv na krále je však zřejmý. Královský dvůr přijal mnoho zvyků, která s sebou přinesla mladá královna a její němečtí přátelé. Král se přizpůsobil. Byl zvyklý poslouchat matku a sestru, jež byly velice silnými osobnostmi. Navenek ovšem působil velice mužně a měl oprávněný respekt. Já si pohrávám s myšlenkou, že ve skutečnosti nebyl hlavou rodiny. To však králi Václavovi neubírá na cti a je jisté, že jeho místo v našich dějinách je dáno.

lehce si podupáváš nožkou půlnoci, zátiší se studující

Přemysl Otakar první (1155? – 1230). Český král. Byl synem Vladislava druhého a Judity Durynské. Vladislav druhý sice byl králem, ale jeho potomci na tento titul neměli nárok. Doba, do níž se Přemysl narodil, nebyla jednoduchá. Zemi opět vládla knížata. Jejich boj o moc (velice často bratrovražedný boj o moc) zasáhl do života malého Přemysla již na jeho počátku. Jako nepohodlný byl vyhnán i se svou matkou, ze země. Opakované vyhnanství bylo, myslím, pro Přemysla výzvou. Našel svůj cíl. Tvrdě a nesmlouvavě využíval všech způsobů, jak se dostat k moci. V těch časech nebyla zrada a podraz ničím neobvyklým. K podobným metodám sahali i jiní. Účel světil prostředky. Přemysl dosáhnul svého. Stal se králem. Českým králem. To na jeden život opravdu stačí.

..no,jen tak si asi vymýšlím..

Jindřich Korutanský (1265? – 1335) byl českým králem. Byl jím nadvakrát a vždy jen velice krátce. Nebyl ani nikdy korunován. Po olomoucké vraždě Václava třetího jej prostě sněm dosadil na český trůn. Byl tam jen měsíc. Poté uprchl před vojskem Rudolfa, syna římského krále Albrechta. Rudolf se ujímá vlády v Čechách, ale brzy umírá a Jindřich se vrací. Je znovu zvolen sněmem, který doufá v uklidnění poměrů a nastolení práva a spravedlnosti. Jindřich však o něco podobného nemá zájem. Bezcharakterní a mizerný panovník si chce jen užívat své moci. S pomocí žoldnéřů Konráda z Aufensteinu a několika svých příznivců obsazuje Prahu a Kutnou Horu. Tvrdě trestá bouřící se šlechtu. Teprve zásah vojska Jana Lucemburského, nově zvoleného králem, Jindřicha definitivně vyhání z Prahy. Nadále žije v Korutanech a až do své smrti se podepisuje jako český král. Nikdo jej však již nebere vážně.

zelené zabloudění v listobití

Azyl poustevny v náruči mne svírá,dusím se klíčem,který dveře zítřků otevírá.

Nemohu se omluvit ani si s ní promluvit.Byla mi přítelkyní v čase těžkostí přesto nebyla seznámena s teorií křehkosti.VÍRA.

Letos v dubnu uplynulo 660 let od korunovace nejslavnějšího z českých králů. Římský císař a český král Karel čtvrtý byl velice zbožný muž. Své dětství trávil ve Francii a Lucembursku. Tam se mu dostalo nanejvýš dobrého vzdělání a byla též pevně ukotvena jeho víra. Setkal se zde i se svou první manželkou Blankou z Valois. Po letech se stárnoucí a nemocný panovník rozhodl uspořádat věci související s následnictvím a politickou situaci. Proto se koncem roku 1377 vydává na cestu do Francie. Setkává se s králem Karlem pátým, jenž vládne Francii a je ve válce s Anglií. Poznává svého levobočka Guillema (dovolil jsem si jméno počeštit na Viléma). Nemoc císaře pronásleduje po celé cestě - i proto píši baladu z pohledu lékaře. Po dvanácti dnech se císař vrací do Prahy. Snad vinou pádu ze schodů je upoután na lůžko a 29. listopadu 1378 umírá.

Simulace okamžiku s příslibem opakující se věčnosti.Unavil Tě pocit věrnosti,který naše srdce jedem podělí.

https://www.youtube.com/watch?v=mCXYGkQdyj8

Český král Přemysl Otakar druhý (1233-1271) to neměl lehké. Měl problémy se šlechtou, která si ukusovala stále větší sousta z královského krajíce. A král, který potřeboval mít krytá záda pro své výboje v okolních zemích (války v Uhrách, křížové výpravy), chtěl mít v zemi klid. Řešení našel v podobě měst. Královských měst, která budou loajální a o něž bude opírat svou moc v Čechách. A tak zakládal města. Velká a silná města, často na samých hranicích panských pozemků. Osidloval je spolehlivými lidmi a dával jim velikou samostatnost. To se mu vyplácelo. Města byla trnem v oku šlechtě, která tak neměla možnost rozšiřovat svá panství. Jedním z královských měst budovaným natruc silnému rodu Vítkovců, byly i České Budějovice.

jako námořnické hadry, prozpívané tisíci písničkami špíny...

jen tak - inspirace milou hudbou v příloze na konci ;-)