O cyklotoulkách

...

Marie Terezie (1717 – 1780) svým výnosem zakázala používání mučení k získání výpovědi zločinců. Také pronásledování podezřelých z čarodějnictví bylo jejím rozhodnutím zakázáno. To vše ke smůle těch, kdo na tom všem nesmírně bohatli i těch kdo se takto zbavovali nepříjemných sousedů. Bič a cejch si, ovšem, nechala v záloze. Nejde to totiž se všemi po dobrém. Také poslala děti od 5 do 12 let do školy. Omezila robotu a dala jí řád. Zavedla úřednickou správu, tedy byrokracii. Dříve všude seděli příslušníci šlechty. Nyní však státní úředníci. Byrokraté. (Až v našich časech toto označení získalo hanlivý nádech. Byrokrat se byl opravdu jen státní úředník.) Zavedla číslování domů a spoustu dalších věcí. A hlavně si spočítala lidi. V říši bylo 18,8 mil. Lidí. Čechů 2,26 miliónu. Potřebovala peníze od všech. A dostala je. Ono lidem to počítání nevadilo. Ale jen do chvíle, kdy si Maruška je spočítala a poslala na ně své byrokraty. Platili totiž daně. Ne šlechtici, nebo jinému pánu, který si z nich dříve uzobnul pro sebe, ale státu. Tedy Marušce. Sedlák poslal synka studovat a ten, po čase, zmáčknul tatíka o daně. Musel. Byl placen státem. Byl pod penzí a musel poslouchat. A poslouchal. Maruška zrušila mučení, ale bič si upletla nový. Mnohem delší a na všechny. Byla to moudrá paní.

O zlatavém nebi

Jedna starší...

..ještě tu pár dnů já srpen zůstanu..a pěkně teplý..

O resuscitaci srdce

...

ze sb. Brodoviny

..víme,prostě se to obloze líbí.. :-)

30. 5. 1434 prohráli radikální husité bitvu u Lipan. Nebyl to však jejich konec. Táborských husitů se porážka příliš nedotkla. Tito, se svými spojenci svolanými z celých Čech a vedeni Janem Roháčem z Dubé (1374 – 1437) napadli Soběslav patřící do majetku Oldřicha II z Rožmberka. Město vyplení a vypálí. A to neměli dělat. Oldřich se mstí. Jeho vojsko napadá hrady a tvrze mající husitskou posádku a dobývá je, jeden po druhém. V případě Lomnice nad Lužnicí naráží na silný odpor a z Tábora se blíží pomoc pro obléhané. Táborští vyslali snad 1000 mužů ve zbroji a se zásobami a podařilo se jim zásoby doručit obléhaným. Oldřichovo vojsko nezasahuje a nechává táborské i odjet. Sleduje je však a na Pelhřimovsku u vsi Křeče, táborské napadá. Překvapení husité nestačí sestavit vozovou hradbu a dojde k masakru. 800 husitů je zabito. Pokud si uvědomíme, že u Lipan jich padlo 1300, je jasné, že to nebyla jen šarvátka, ale praktický konec radikálních husitů. Oni se totiž z porážky nikdy nevzpamatovali. Boj na hradě Sionu byl jen poslední šarvátkou desítek radikálů v čele s Roháčem. Mnoho zbylých husitů se dávalo najmout do vojsk jiných pánů, někteří dokonce bojovali ve vojsku krále Zikmunda proti Turkům. Zlato je zlato.

O tísni v nevidění

se zápalem v hrsti...

..jen aby bylo teplíčko na tlapky..

O prokletí nejen filmového knihkupce

O směsi času, prostoru a nejedné neznámé

...