únor 2011 ... archív ...

(v záloze)

Toulali jsme se..

Marie Uherská (1371-1395) byla první ženou římského císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského. Jejich soužitím se jako rudá nit táhne spousta násilí. V Uhrách se tomu tenkrát, zřejmě, nikdo ani nedivil. Když uherská královna Marie spadla z koně, byla v jiném stavu. Možná se (ne)měl narodit další Lucemburk..

pro Hazentlu k její výjimečnosti...Ona ví...:)) /jeden z komentů od srdce

...:-)

klíčům,pivům,selským bouřím.....

25.5.2010

se sbírky stará má

Kunhuta Uherská (1249 - 9.9.1285) byla manželkou krále Přemysla druhého Otakara. Poté, kdy král padnul v bitvě na Moravském poli, byla zajata Otou pátým a i se svými pěti dětmi uvězněna na hradě Bezdězu. Jí se posléze podařilo uprchnout. Bez dětí, což jí bylo (a někdy stále je) vyčítáno. Snad na ni opravdu čekal pan Záviš z Falkenštejna. Láska je láska. A kdo jsem já, abych ji soudil?

... dva výplody, jen tak, pro radost. VZETÍ NA NEBE II.

Vítkův kámen, zvaný též Vítkův Hrádek, je nejvýše položeným hradem na našem území. Zřícenina hradu je viditelná na velikou vzdálenost. Fantastický je také rozhled z vrcholu věže, jež byla dominantou hradu, který založil Vítek z Prčice. První písemná zmínka o hradu s původně jednoduchým a po staletí doplňovaným opevněním je z roku 1347, ale snad stál již v roce 1277, tedy v době, kdy rozepře Vítkovců s králem Přemyslem Otakarem druhým vyvrcholily otevřeným bojem. Ale to je „novodobá“ historie. Kopec, nebo spíše hora, na níž hrad stojí, dominuje vltavskému údolí, Lipenské nádrži i širokému okolí. Je to strategické místo a kdo jej ovládal, měl přehled o dění v okruhu mnoha desítek kilometrů. Je jisté, že již dávno před stavbou hradu se na vrcholu hory objevovali lidé. Stopy po pradávných návštěvnících byly nalezeny. Kolem Vltavy se lidé pohybovali již v době kamenné. Ta doba trvala 5 000 000 let. Následovala doba bronzová atd. Lidé Chalmské, Únětické, Mohylové a i lid popelnicových polí. Lid Haštalské i Laténské kultury, Keltové, Římané, Germáni a posléze Slované. Ti všichni putovali kolem Vltavy, vzhlíželi k vrcholu hory, stoupali krásným lesem po jejím úbočí na její holé temeno a žasli nad výhledem, stejně tak jako já.

Nejen o stínech.

s dálkou...

... developerům

je nás asi víc...

...

Kněžna Alžběta Uherská (nelze dohledat data narození ani úmrtí. Zemřela 12.1. po roku 1189 ) byla manželkou knížete Bedřícha. Jejím otcem byl uherský král Gejza druhý a její matkou byla Eufrozina Kyjevská. Za Bedřicha se vdává roku 1157. Kněžnou se stává roku 1172. A nemá vůbec poklidný život. Boj o český trůn spolu vedou přemyslovská knížata Bedřich a Soběslav druhý. Z nemnohých záznamů o jejím životě je však zřejmé (alespoň mě), že Alžběta nebyla žádná padavka. Spolupodepisovala důležité listiny. Měla vlastní pečeť. Toto je na ty doby opravdu nebývalé. Vládla vší mocí v Bedřichově nepřítomnosti. Po vítězství Bedřichových vojsk v bitvě o trůn (1179), nechává (v románském slohu) vystavět kostel Jana Evangelisty v místě zvaném „Na bojišti“. Kostel byl těžce poničen husity a definitivně zmizel v dobách třicetileté války. Alžběta porodila šest dětí. Jen tři dcery ji přežily. Třikrát v nepřítomnosti manžela vedla obranu Prahy. Dvakrát zvítězila a potřetí uvěřila slovu Konráda druhého, jenž ji obelhal. Zrazena a opuštěna umírá (snad) v klášteře v Doksanech, kde je její hrob.