zpracované poznámky k četbě L.N.Tolstého

drsnosrstej kokršpaněl

žité mžiky...

.. povídková a prozaická část

Krátká série, návrat ke kořenům. O tom, jak snadné je z výšin mocné a uznávané instituce spadnout na dno společenského žebříčku. A taky o tom, jak se s tím porvat.

kudytudy

Takový tak trochu archiv, hříchů mládí.

Hradní paní Moudře se skrývá Hradní paní jen do svých hradeb ze slov postavených a prosta komedií již je touze své už blíž! Jen fraška nebo komedie? Obojí se šatem středověkým skryje. Vždyť v každém muži srdce bije pro boje příští v každých situacích. Však Hradní paní tu nezaclání pod oknem dneska v šatu bílém svém a rozhodně se dívat nechce na rozpustilé herce, co přišli do podhradí s citem hercům vlastním hráti komedie života. Spíš do věže se skrývá v hradech svých a prosta komedií zbytečných nechává vzlétnout holubičku tužeb neustálých z dlaní svých do širých polí pod hvězdami, kde z nebe padá bílý sníh a není třeba hráti již, když v srdcích jsme si blíž. Pryč s kejklířemi středověku! Já vidím hradem protékati řeku plnou ryb a ptačích skřeků a přitisknu si k hlavě deku, když jako Bílá paní tou řekou nechávám se unášeti, kde žádných komedií není, jen štestí v každém věku, co v odpuštění změní.

Rozžhavený kotouč slunce pálící na nebi posetém mraky. Města, v nichž vládne šerifova ruka zákona. Pistolníci chodící s kolty pověšenými proklatě nízko, které nenosí pro frajeřinu, ani jako módní doplněk, ale jako nutnost pro přežití. Kout světa, kde lze najít tři skupiny obyvatel: bílý osadníky, kteří se vydali přes oceán za lepším životem, lumpy, co chtěli zbohatnout jakkoli, jen ne poctivě, a indiány, původní obyvatelé světa, který rychle mizí a nahrazuje ho pokrok technologie. Tak takový je Divoký západ. Hlavní hrdina J.D. konečně po svém dlouhém putování, kdy byl nucen opustil svou rodnou zemi, narazí na městečko na kraji pouště, které nese poklidný název, avšak to stejné se nebude moci říct i o městu samém. Poklidné rozhodně není. Podle všeho to vypadá, že tu už nějaký ten čas nevládla ruka zákona. Buď je daleko nebo si právě odskočila na panáka do některého z lokálů. A tak zde platí nemilosrdný zákon psaný kulkami - zabij, nebo budeš zabit. Ale jelikož J.D. sám má důvod k tomu, proč před zákonem utíká, rozhodne se zde na čas uchýlit. Jenže ani pobyt zde pro něj nebude ani zdaleka tak poklidný, jak si představoval. Problémy si ho i na tomto bohem zapomenutém místě najdou. Příběh o muži, který hledá pravdu, utíká před zákonem a zaplétá se s bandity jen proto, aby přežil další den a přiblížil se k rozlousknutí tajemství, které skrývá ve své hlavě, jen si na něj nemůže vzpomenout... Podaří se mu to nakonec? Vzpomene si, co se onu osudnou noc stalo? A když ano, uleví se mu, nebo se to všechno jen zhorší? Dostane se mu zaslouženému klidu v srdci, nebo bude prahnout po pomstě?

Suomi

z každé toulky beru si list stromu, po každém dni list prázdného papíru